9 C 211/2023-31 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud rozhodl o povinnosti žalovaného vyklidit nemovité věci citované ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce se žalovaným uzavřeli dne 30. 10. 2019 pachtovní smlouvu, jejímž předmětem byly citované nemovité věci s tím, že pacht skončil výpovědí smlouvy ze strany žalobce ke dni 30. 4. 2023. Žalobce vyzval žalovaného k vyklizení a předání nemovitých věcí, což však žalovaný neučinil. Žalovaný na žalobu reagoval tak, že neuznává žádný finanční nárok žalobce vůči němu. Naopak on vložil finanční prostředky do zhodnocení nemovitých věcí a žalobce by s ním měl investici vypořádat. Žalovaný byl rovněž vyzván, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný ve stanovené lhůtě nesdělil, že by s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasil (a to ani v jeho opakovaném vyjádření na výzvu soudu), soud měl proto za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, když žalovaný žádnou relevantní obranu proti žalobě nevznesl (viz níže), pokládal soud byť i jen výzvu žalobci, zda také souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, za nehospodárnou, vedoucí pouze k navyšování nákladů řízení. Soud z těchto důvodů jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Na základě žalobcem předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce je vlastníkem pozemku st.p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního – garáž, o celkové výměře 973 m2, a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha o celkové výměře 44.775 m2, oba pozemky se nacházejí v k.ú. [část obce] (viz informace z katastru nemovitostí). Žalovaný byl pachtýřem části pozemku p.č.st. 146 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního – garáž, o výměře 212 m2, a části pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 480 m2 od 1. 11. 2019. V případě skončení pachtu, ke kterému mohlo dojít i písemnou výpovědí žalobce bez uvedení důvodu s výpovědní dobou 3 měsíců, se žalovaný zavázal předmět pachtu vyklidit a předat žalobci (viz pachtovní smlouva ze dne 30. 10. 2019). Pacht skončil výpovědí smlouvy ze strany žalobce ke dni 30. 4. 2023 (viz výpověď z pachtovní smlouvy ze dne 14. 12. 2022, doručená žalovanému dne 2. 1. 2023 – viz dodejka). Žalovaný nemovité věci již neužívá, což je mezi účastníky řízení nesporné. Do současné doby však žalovaný přes výzvu zástupkyně žalobce předmětné nemovité věci dobrovolně nevyklidil a žalobci nepředal (viz výzva zástupkyně žalobce ze dne 9. 5. 2023 včetně doručenky datové zprávy). Právní vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“). <b>Dle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.</b> Na základě žalobcem předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena pachtovní smlouva ohledně nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že pacht skončil výpovědí smlouvy ze strany žalobce ke dni 30. 4. 2023. Žalovaný byl povinen nemovité věci vyklidit a předat žalobci nejpozději následující pracovní den po skončení pachtu, avšak žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil. Žalovaný tak v současné době nemovité věci stále neprávem zadržuje (v tom smyslu, že je žalobci řádně nepředal, i když je již fakticky neužívá) a žalobce je oprávněn domáhat se jako vlastník nemovitých věcí v souladu s citovaným ustanovením § 1040 odst. 1 občanského zákoníku ochrany svého vlastnického práva k nemovitým věcem, do něhož žalovaný neoprávněně zasahuje (i když žalovaný nemovité věci již neužívá, nelze vyloučit, že se na nich např. nacházejí movité věci ve vlastnictví žalovaného, které žalovaný po skončení pachtu neodstranil). Jedním z možných způsobů ochrany vlastnického práva žalobce je rovněž žaloba na vyklizení nemovitých věcí (tato formulace odpovídá způsobu výkonu rozhodnutí dle o.s.ř.), čehož se žalobce v předmětné věci domáhá. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Ke splnění povinnosti žalovaného vyklidit nemovité věci stanovil soud žalovanému k návrhu žalobce prodlouženou patnáctidenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. (patnáctidenní lhůta se standardně aplikuje pouze při uložení povinnosti vyklidit byt). Žalovaný nezpochybňuje, že nemovité věci nevyklidil a řádně je dle smluvního ujednání nepředal žalobci. Jeho námitky se tedy zcela míjejí s předmětem žaloby. Žalobce vůči žalovanému neuplatňuje žádný finanční nárok (žalobce neuplatňuje smluvní pokutu za prodlení s vyklizením a předáním nemovitých věcí, kterou účastníci řízení sjednali v pachtovní smlouvě). Pokud má snad žalovaný na mysli nárok na náhradu nákladů řízení, tak ten je pouze přirozeným důsledkem důvodně podané žaloby. Pokud se chtěl žalovaný této povinnosti vyhnout, tak měl nemovité věci řádně a včas vyklidit. Žalobce by pak nebyl nucen podávat žalobu. Co se týče jinak zcela nekonkrétního tvrzení žalovaného (které nelze považovat za vzájemný návrh ve smyslu ustanovení § 97 o.s.ř.), že vložil finanční prostředky do zhodnocení nemovitých věcí žalobce a žalobce by s ním měl investici vypořádat, tak postačí uvést, že pokud žalovaný vnímá, že má za žalobcem jakoukoliv pohledávku, tak mu nic nebrání ji vůči žalobci pořadem práva uplatnit (žalobce tvrdí, že veškeré případné investice žalovaného již byly zohledněny a vypořádány před uzavřením pachtovní smlouvy ze dne 30. 10. 2019). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. e) per analogiam – pacht pozemků lze připodobnit k nájmu pozemků a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 7.500 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, podání žaloby a vyjádření ze dne 1. 9. 2023), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů, neboť zástupkyně žalobce je plátcem této daně. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 15.164 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.