9 C 308/2023-24 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalované povinnost vydat žalobci věc uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku a zaplatit částku 5.000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že žalobce poskytl žalované hardwarové vybavení – WiFi router [anonymizováno] [číslo], a to na základě Smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací [anonymizováno] [číslo] ze dne 29. 3. 2021 (dále jen„ smlouva“) a předávacího protokolu. Dopisem ze dne 22. 6. 2023 žalobce smlouvu vypověděl. Podle článku [číslo] smlouvy byla žalovaná povinna vrátit žalobci vypůjčené hardwarové vybavení, a to do 7 dnů od skončení smluvního vztahu, což žalovaná ani přes výzvu zástupce žalobce ze dne 28. 8. 2023 neučinila. Pro případ porušení povinnosti vrátit žalobci hardwarové vybavení, se žalovaná v článku [číslo] smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč Ani tuto svoji povinnost žalovaná přes upomínku zástupce žalobce ze dne 18. 9. 2023 nesplnila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované hardwarové vybavení - WiFi router [anonymizováno] [číslo], sériové [číslo], a to na základě Smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací [anonymizováno] [číslo] ze dne 29. 3. 2021 (dále jen„ smlouva“) a předávacího protokolu (viz smlouva a předávací protokol). Dopisem ze dne 22. 6. 2023 žalobce smlouvu vypověděl (viz dopis). Podle článku [číslo] smlouvy byla žalovaná povinna vrátit žalobci vypůjčené hardwarové vybavení, a to do 7 dnů od skončení smluvního vztahu, což žalovaná ani přes výzvu zástupce žalobce ze dne 28. 8. 2023 neučinila (viz smlouva a výzva žalobce). Pro případ porušení povinnosti vrátit žalobci hardwarové vybavení, se žalovaná v článku [číslo] smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč (viz smlouva). Ani tuto svoji povinnost žalovaná přes upomínku zástupce žalobce ze dne 18. 9. 2023 nesplnila (viz výzva upomínka včetně podacího lístku). <b>Dle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.</b> <b>Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</b> V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobní návrh byl oprávněným a důvodným, proto mu vyhověl. Žalobce prokázal skutečnost, že je vlastníkem věci uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalovaná, které byla věc žalobcem na základě smlouvy předána k užívání, věc po ukončení smluvního vztahu žalobci přes jeho výzvy nevrátila. Žalobce jako vlastník předmětné věci je oprávněn domáhat se v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 občanského zákoníku vydání této věci, kterou mu žalovaná neprávem zadržuje. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s vrácením věci, vznikl žalobci podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalované se zaplacením smluvní pokuty vznikl žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Vzhledem k tomu, že žalovaná svoje povinnosti nesplnila do současné doby, byly jí stanoveny rozhodnutím soudu a k jejich splnění byla žalované stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. (výroky I. a II.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 10.260 Kč, představující zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, odměnu za tři úkony právní služby po 1.700 Kč (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby) dle § 7, § 8, § 9 odst. 1, § 11 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, tři paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z odměny a náhrady, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. I v tomto případě byla ke splnění povinnosti žalované stanovena běžná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.), platební místo k rukám advokáta jí bylo stanoveno dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.