9 C 429/2022-40 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou podanou původně k Okresnímu soudu v Sokolově dne 20. 4. 2022 se žalobkyně domáhala určení, že není vlastníkem motorového vozidla blíže identifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ vozidlo“). Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že na základě kupní smlouvy ze dne 13. 10. 2017 (v žalobě patrně omylem uvedeno 13. 7. 2017) prodala vozidlo žalovanému. Ten neprovedl změnu vlastníka v registru silničních vozidel, ani po výzvě Městského úřadu Kraslice, kterému žalobkyně doložila kupní smlouvu. Žalobkyně nemůže sama docílit změny zápisu vlastníka vozidla v registru silničních vozidel a současného vlastníka vozidla nezná. Jedinou možností, jak vůči správnímu orgánu prokázat, že již není vlastníkem vozidla, je určení této skutečnosti soudem. Proto podává tuto žalobu. Žalovaný byl vyzván, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Vyzývat žalobkyni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud pokládal za nadbytečné a nehospodárné, neboť žalobě hodlal vyhovět. Soud proto jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Soud je povinen nejprve posoudit, zda má žalobkyně na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.). Žalobkyně tuto zákonnou podmínku splnila. Žalobkyně za dané skutkové situace nemá jinou možnost, jak prokázat, že již není vlastníkem vozidla, než cestou soudního určení této skutečnosti. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že na základě kupní smlouvy ze dne 13. 10. 2017 prodala vozidlo žalovanému (viz kupní smlouva). Žalobkyně kupní smlouvu doložila Městskému úřadu Kraslice, jako příslušnému správnímu orgánu (viz úřední záznam). Žalovaný byl Městským úřadem Kraslice vyzván k provedení změny vlastníka v registru motorových vozidel (viz výzva včetně doručenky). Žalobkyně prokázala, že ode dne 13. 10. 2017 není vlastníkem vozidla, které prodala žalovanému. Následně mělo dojít ke změně zápisu vlastnického práva k vozidlu v registru silničních vozidel ze žalobkyně na žalovaného, k čemuž však již nedošlo. Žalovaný ani neposkytl dostatečnou součinnost příslušnému správnímu orgánu. Je tedy nepochybné, že žalobkyně není od 13. 10. 2017 vlastníkem vozidla. Žalobkyně se takového určení důvodně domáhala a soud proto žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden úkon (podání žaloby). Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná třídenní ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.