10 C 245/2024-39 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhá uhrazení ve výroku I. uvedené částky s odůvodněním, že žalovanému pronajala dne 1. 1. 2023 bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa], avšak žalovaný přestal hradit nájemné, čímž mu v souvislosti s užíváním bytu vznikl dluh v celkové výši 56 120 Kč. Existenci tohoto dluhu co do důvodu i co do výše žalovaný dne 9. 10. 2023 písemně uznal a zavázal se jej uhradit do 31. 3. 2024, což neučinil. Bezúspěšné byly též předžalobní výzvy žalobkyně doručované na adresu žalovaného i prostřednictvím telefonu.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud provedl k důkazu žalobkyní předložené listiny a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z uznání dluhu z 9. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný téhož dne písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 56 120 Kč, když uvedl, že tento dluh vznikl neuhrazením nájemného a záloh na služby za měsíce květen až říjen 2023, k čemuž byl žalovaný povinen na základě smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi účastníky, a zavázal se jej uhradit do 31. 3. 2024.6. Z výzvy z 6. 5. 2024 a z podacího lístku zjistil soud, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu v žalované výši písemnou formou a z whatsappové komunikace z téhož dne, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu i tímto způsobem.7. Uvedená skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci.8. Po právní stránce posoudil soud věci následovně.9. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu a co do výše, přičemž tato zákonná domněnka nebyla vyvrácena, dospěl soud k závěru, že žalovaný dlužil žalobkyni uznanou částku a zavázal se ji uhradit do 31. 3. 2024. Neboť tak – dle tvrzení žalobkyně, která nebyla žalovaným jakkoli vyvracena – ani přes opakované výzvy neučinil, je povinen žalobkyni částku uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 106 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 806 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.12. Jelikož ve věci dosud nebylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek ve výši dle položky 1, bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, uložil soud tuto povinnost ve výroku III. tohoto rozsudku.