11 C 116/2024-41 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované vydání měřícího zařízení (plynoměru) výrobního čísla [číslo] umístěného v odběrném místě č. [anonymizována dvě slova], v bytové jednotce [číslo] na adrese [adresa žalované]. Uvedené zařízení, které je ve vlastnictví žalobkyně coby provozovatele distribuční soustavy, bylo v odběrném místě v označeném bytě, jenž je ve vlastnictví žalované, osazeno dne 11. 6. 2012 za účelem měření spotřeby plynu, obchodník s plynem podal u žalobkyně požadavek na ukončení distribuce plynu do odběrného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení 25. 1. 2024. Pokusy žalobkyně o demontáž zařízení byly marné, žalovaná demontáž neumožnila. Přes veškeré výzvy žalovaná plynoměr nezpřístupnila ani nevydala. Žalovaná tak v nemovitosti na adrese uvedeného odběrného místa zadržuje věc ve vlastnictví žalobkyně, přičemž k tomuto zařízení nedisponuje žalovaná žádným věcným právem.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.3. K projednání věci samé soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu toliko listiny předložené žalobkyní. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o připojení k distribuční soustavě ze dne 19. 5. 2012 soud zjistil, že žalovaná jako zákazník a společnost [právnická osoba], [IČO], jako provozovatel distribuční soustavy uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek provozovatele připojit odběrné plynové zařízení zákazníka k distribuční soustavě provozovatele a zajistit požadovanou kapacitu zákazníkovi, a to za podmínek stanovených ve smlouvě a obchodních podmínkách (které byly nedílnou součástí smlouvy). Odběrné místo bylo specifikováno číslem [anonymizována dvě slova] a adresou: [adresa žalované] (dále též jen„ odběrné místo“). Z náhledu do katastru nemovitostí soud zjistil, že vlastníkem bytové jednotky v nemovitosti na adrese předmětného odběrného místa je žalovaná. Z oznámení o neoprávněném odběru plynu a neoprávněné distribuci plynu ze dne 16. 2. 2024 včetně dokladu o odeslání a dodejky a ze dne 29. 2. 2024 včetně poštovního podacího lístku se podává, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně upozorněna, že obchodník s plynem požádal žalobkyni jako provozovatele distribuční soustavy o ukončení dodávky plynu pro předmětné odběrné místo s tím, že účinek ukončení dodávky plynu nastal ke dni 13. 2. 2024 (vzhledem k tomu, že ukončení dodávky nebylo možno provést z důvodu nepřístupnosti měřidla) a další distribuce plynu v tomto odběrném místě, počínaje dnem 14. 2. 2024 do dne provedení skutečné demontáže měřícího zařízení, bude kvalifikována jako neoprávněná distribuce. Současně žalobkyně oznámila žalované termín demontáže měřícího zařízení (dne 23. 2. 2024, 15. 3. 2024) a vyzvala ji ke zpřístupnění plynoměru. Z protokolů o neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru ze dne 31. 1. 2024 a ze dne 3. 4. 2024 se podává, že žalobkyně se před podáním žaloby pokusila o demontáž nepřístupného měřícího zařízení. Naposledy byla žalovaná ke zpřístupnění plynoměru vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 10. 4. 2024, odeslanou a doručenou prostřednictvím datové schránky dne 10. 4. 2024. Žalovaná však přes veškeré výzvy plynoměr nezpřístupnila ani žalobkyni nevydala.5. Podle § 71 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen„ energetický zákon“), provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit měřicím zařízením odběrná místa zákazníků připojená k jimi provozované soustavě a předávací místa mezi jimi provozovanou soustavou a jinou distribuční soustavou.6. Podle § 71 odst. 6 věty první energetického zákona zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.7. Dle § 71 odst. 8 energetického zákona ten, kdo je povinen vybavit odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením, zajišťuje instalaci měřicího zařízení na svůj náklad a na svůj náklad jej udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření.8. Podle § 74 odst. 1 písm. a), b) energetického zákona je neoprávněným odběrem plynu odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, a odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem plynu, které nejsou splněny ani po předchozím upozornění.9. Podle § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6 má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu.10. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 71 odst. 8 energetického zákona instalovala vlastní měřící zařízení ve shora uvedeném odběrném místě. Protože v odběrném místě dochází k zakázanému neoprávněnému odběru a neoprávněné distribuci plynu ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1, 4 a 7 energetického zákona, má žalobkyně podle § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6 téhož zákona právo omezit nebo přerušit distribuci plynu, což může fakticky učinit pouze odebráním měřicího zařízení, jehož je vlastníkem. Žalovaná však žalobkyni neumožnila přístup k měřicímu zařízení za účelem jeho odebrání, toto zařízení jí neoprávněně zadržuje, proto je žalobkyně oprávněna domáhat se vydání věci podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. Ačkoliv žalovaná není oprávněna sama demontáž měřicího zařízení provést (§ 71 odst. 5 energetického zákona), je v tomto případě žaloba na vydání věci vhodným prostředkem ochrany práva žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012). K vydání dojde tak, že žalovaná umožní přístup k měřicímu zařízení a jeho demontáž pověřenému zástupci žalobkyně, což vyplývá i z žalobního návrhu. Soud proto žalobě vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšná žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 534 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, podání žaloby) po 1 500 Kč (§ 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za tytéž úkony (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a částky 1 134 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.