11 C 41/2024-50 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobkyni vypůjčené knihy specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a zaplatit tzv. zpozdné 1 056 Kč, eventuelně, pokud bude zjištěno, že žalovaný vypůjčené movité věci nemá, povinnost zaplatit částku 944 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za nevrácené vypůjčené věci a tzv. zpozdné 1 056 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. , právnická osoba, s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Přihláškou žalovaného má soud za prokázané, že se žalovaný dne 8. 12. 2021 přihlásil mezi uživatele knihovny a zavázal dodržovat knihovní řád žalobkyně a prohlásil, že je mu tento řád znám.5. Z čl. 29 odst. 1 knihovního řádu žalobkyně vyplývá, že nevrátí-li čtenář vypůjčené knihovní jednotky ve stanovené výpůjční době, účtuje mu knihovna zpozdné, jehož výše se řídí platným ceníkem, který je přílohou č. , hodnota, . Z ceníku se pak podává, že výše zpozdného činí 1 Kč za 1 zpožděnou knihovní jednotku za 1 půjčovní den (pondělí – sobota).6. Přehledem výpůjček žalovaného má soud za prokázané, že si žalovaný ve dnech 6. 4. 2022 a 11. 4. 2022 vypůjčil od žalobkyně knihy uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ knihy“).7. Upomínkou žalobkyně ze dne 29. 8. 2023 včetně poštovní podací stvrzenky a doručenky má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení půjčených knih, výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 29. 8. 2023, žalovaný si zásilku v úložní lhůtě nevyzvedl.8. Vyčíslením cen půjčených dokumentů (knih) má soud za prokázané, že částka 944 Kč žalobkyní alternativně požadovaná žalobou odpovídá současné výši cen těchto dokumentů na trhu.9. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru:10. Žalovaný se dne 8. 12. 2021 zaregistroval vyplněním přihlášky jako uživatel žalobkyně a zavázal se dodržovat knihovní řád žalobkyně. Ve dnech 6. 4. 2022 a 11. 4. 2022 si od žalobkyně vypůjčil knihy uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, které žalobkyni ve lhůtě stanovené knihovním řádem nevrátil.11. Soud dospěl k následujícím právnímu závěru:12. Dle ust. § 2193 občanského zákoníku smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.13. Dle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalovaná, aby ji vydal.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že na základě provedené registrace žalovaného jako uživatele žalobkyně a jeho souhlasu s knihovním řádem byla mezi žalobkyní jako půjčitelem a žalovaným jako vypůjčitelem ohledně knih specifikovaných ve výroku I. rozsudku platně uzavřena smlouva o výpůjčce ve smyslu ust. § 2193 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný porušil své povinnosti stanovené zákonem a knihovním řádem žalobkyně, neboť vypůjčené knihy ve stanovené lhůtě žalobkyni nevrátil. Žalobkyně požadovala v tomto řízení vrácení knih, eventuelně pro případ, že žalovaný vypůjčené knihy nemá, zaplacení jejich ceny, kterou stanovila dle obvyklých cen těchto dokumentů na trhu. Vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný není schopen předmětné dokumenty žalobkyni vydat, poskytl soud ochranu vlastnickému právu žalobkyně dle § 1040 občanského zákoníku, tedy vyhověl reivindikační žalobě a uložil žalovanému požadované knihy žalobkyni vydat. Soud vyhověl i nároku žalobkyně na tzv. zpozdné, když tento sankční poplatek vyplývá z jejího knihovního řádu, který se (resp. povinnosti z něj plynoucí) žalovaný zavázal dodržovat.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud shledal v daném případě za přiměřené aplikovat § 150 o. s. ř. a snížit náhradu nákladů řízení pod úroveň požadovanou žalobkyní. Podstatnou skutečností odůvodňující tento postup je to, že se v daném případě jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy právní zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována a základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná. Za takových okolností je dle soudu nepřiměřeně přísné požadovat po žalovaných úhradu nákladů soudního řízení ve výši, jak ji uplatňuje žalobkyně. Soud proto vyšel při úvaze o určení výše náhrady nákladů řízení analogicky z § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.”), když spor je zjevně bagatelní povahy a nebýt skutečnosti, že žalobkyně uplatnila nárok na vydání věci, tedy na plnění nepeněžité, by uvedená právní úprava na danou věc dopadala bez dalšího. S ohledem na uvedené byly náklady řízení vyčísleny částkou 4 089 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t., z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč (1 056 Kč + 944 Kč) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.16. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyni byl soudem vyměřen soudní poplatek ve výši 2 000 Kč dle položky č. , hodnota, bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (který žalobkyně na výzvu soudu řádně uhradila). Žalobkyně však v žalobě uplatnila současně dva samostatné nároky (na vydání věcí a na zaplacení částky 1 056 Kč), má tak povinnost zaplatit ještě soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle položky č. , hodnota, bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Soud tedy uložil žalobkyni výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradila na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 1 000 Kč.