12 C 475/2022-111 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaných zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že žalovaná č. 1 u žalobce dne 10. 8. 2020 předčasně porodila dvojčata: nezl. [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], který po několika týdnech zemřel a nezl. [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení]. Otcem dětí je žalovaný č. 2. Žalovaná č. 1 měla sjednáno s Pojišťovnou VZP (dále jen PVZP) komplexní pojištění cizinců PLUS, typ Novorozenec, č. pojistné smlouvy [číslo] s limitem plnění 90.000 EUR za péči o matku a s limitem 500.000 Kč za péči o novorozence. Předčasně narozená dvojčata nebyla účastna na systému veřejného zdravotního pojištění. Porodní a poporodní péče probíhala v období od 10. 8. 2020 do 24. 9. 2020 u prvně jmenovaného dítěte, a od 10. 8. 2020 do 9. 12. 2020 u druhého jmenovaného dítěte. U tohoto dítěte po ukončení hospitalizace probíhala ještě ambulantní vyšetření. Rodiče novorozenců byli podrobně informování o jejich zdravotním stavu ošetřující lékařkou tak, že tato podávala informaci žalovanému č. 2 za přítomnosti překladatelky. Oba žalovaní s poskytováním péče souhlasili, jak ústně, tak i písemně, což vyplývá z informovaných souhlasů s hospitalizací novorozenců ze dne 11. 8. 2020. Následně byli žalovaní informování o zdravotním stavu novorozenců téměř každý den (telefonicky nebo osobně), a s poskytováním potřebné zdravotní péče v záchraně života novorozenců vždy vyslovili souhlas. Poskytnutá zdravotní péče byla řádně vyúčtovaná pojišťovně, a pojišťovna plnila do sjednaného limitu plnění do výše 500.000 Kč. Žalovaní byli o vyčerpání pojistného limitu informováni včetně toho, že bude nutné hradit poskytovanou péči nad rámec jimi sjednaného pojistného limitu. Se žalovanými hovořila opakovaně pracovnice žalobce [jméno] [příjmení] v přítomnosti tlumočníka. Žalovaní poskytli pouze částečnou úhradu ve výši 20.000 Kč dne 10. 9. 2020. Žalobce vystavil dne 22. 3. 2021 fakturu č. [číslo] [číslo] splatnou 5. 4. 2021 na částku 4.942.498 Kč zahrnující zdravotní péči pro prvně jmenované dítě v částce 2.179.617,28 Kč a druhé jmenované dítě v částce 2.714.338,31 Kč po odečtení péče v rozsahu 15 ošetřovacích dnů uhrazené smluvní pojišťovnou. Faktura dále zahrnuje náklady vyúčtované externí laboratoří v částce 68.542,41 Kč, přičemž ve faktuře je zohledněna částečná úhrada žalovaných ve výši 20.000 Kč.2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, uvedli, že žalovaná č. 1 měla sjednáno komplexní zdravotní pojištění cizinců PLUS s maximálními limity jak výše uvedeno. Pojistný limit na novorozence byl však vyčerpán na část velmi nákladné neodkladné péče o nezl. [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], který dne 24. 9. 2020 zemřel. Žalovaní v souladu s tehdy platnou právní úpravou vytvořili maximální možné podmínky pro pojištění novorozenců, zaplatili na pojistném 109.000 Kč, přičemž pojistný limit činil 1.800.000 Kč pro žalovanou č. 1 (na zdravotní služby včetně repatriace a převozu) a 500.000 Kč pro novorozence (na poporodní péči). Žalovaní dále namítali, že je žalobce nikdy předem neinformoval o cenách jednotlivých lékařských služeb. Základní podmínkou uplatnění nároku na úhradu za poskytování zdravotnických služeb ve smyslu ust. § 41 odst. 1 písm. c) zák. č. 372/2011 Sb. v platném znění je přitom splnění informační povinnosti ohledně cen jednotlivých plánovaných lékařských služeb a zajištění informovaného souhlasu pacienta, případně jeho zákonného zástupce. Odkázali také na ust. § 28 odst. 3 písm. f) cit. zákona o právu pacienta být předem informován poskytovatelem zdravotnických služeb o jejich ceně, pokud nejsou hrazeny nebo částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje. Žalovanému č. 2 byl den po porodu předán informovaný souhlas zákonného zástupce s hospitalizací novorozence u žalobce pouze v českém jazyce, byť žalovaní nerozumí česky a v něm žádost, aby se seznámili s vnitřním řádem žalobce a ceníkem výkonů, které nejsou z části nebo zcela hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Ohledně ceny za jednotlivé výkony a služby byli žalovaní informováni až ve chvíli, kdy jim byla předložena faktura k úhradě. Žalovaní považují za nešťastnou situaci, kdy 02.08.2021, tedy zhruba po roce od narození dvojčat došlo k účinnosti zákona č. 274/2021 Sb., kterým došlo ke změně ust. § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Tato novela zakotvila zákonné veřejné zdravotní pojištění novorozenců, kteří se narodí matce s povoleným dlouhodobým pobytem, a to po dobu 60 dnů jejich věku, tedy bezlimitně. Uvedená změna právní úpravy ve prospěch dětí narozených cizincům jednoznačně reagovala na zjevnou mezeru v právní úpravě, které byly děti cizinců, a také jejich rodiče vystaveni ihned po jejich narození. Mezera v právní úpravě však nemůže být dána k tíži žalovaných, kteří splnili veškeré povinnosti uložené jim právním řádem České republiky. Nedostatek právní úpravy v době předčasného porodu nelze překlenout rozšiřujícím výkladem nepříznivým pro pacienta a jeho rodinu, jakožto slabší stranu. Žalovaní poukázali na podporu svých tvrzení na právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2021, sp. zn. 33 Cdo 436/2019, který odkazoval mimo jiné i na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 623/20. Závěry uvedené v posledně uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu lze vztáhnout i na tuto posuzovanou věc, ačkoliv žalobce ve své žalobě tvrdí opak.3. Soud při ústním jednání dne 15. 8. 2023 s poukazem na ust. § 99 odst. 1 o.s.ř. sdělil účastníkům předběžný právní názor na věc. V ust. § 48 odst. 3 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, se uvádí, že poskytovatel nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče podle odstavce 1 nebo ukončit péči o něj podle odstavce 2 písm. d) nebo e), jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo jde o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 12. 9. 2018, č. j. 70 C 146/2017-149, uvedl, že nezletilé byla po celou dobu hospitalizace poskytována právě tzv. neodkladná péče ve smyslu § 23 odst. 3 zákona o péči o zdraví lidu, neboť šlo výlučně o nezbytné úkony směřující k záchraně jejího života a zdraví z důvodu jejího předčasného narození. Právním důvodem poskytnutí zdravotní péče byla zákonná licence, tj. zákonná povinnost žalobkyně poskytnout zdravotní péči nezbytnou k záchraně života a zdraví nezletilé a to i proti vůli rodičů nezletilé, proto nemůže jít o závazek ze smlouvy, z náhrady škody (rodiče nezletilé neporušili žádnou povinnost) ani o bezdůvodné obohacení, neboť žalobkyně péči poskytla na základě zákonného důvodu. Tento názor akceptoval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 436/2019, kde se sice řešila situace, kdy neodkladná zdravotní péče byla poskytnuta bez souhlasu rodičů nezletilého dítěte, avšak soud je toho názoru, že tuto argumentaci lze použít i v posuzované věci (nutno podotknout, že žalovaní navíc zpochybňují, že byl z jejich strany poskytnut řádný informovaný souhlas s hospitalizací nezletilých dětí), když Nejvyšší soud uzavřel, že dovolatelka (Fakultní nemocnice Brno) se domáhá uložení povinnosti k plnění tam, kde zákon o povinnosti uhradit náklady na neodkladnou péči, která byla pacientovi poskytnuta v rámci povinnosti poskytovatele zdravotních služeb poskytnout péči i nepojištěnému cizinci (§ 48 odst. 3 zákona o zdravotních službách), mlčí. S přihlédnutím k čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož„ Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ nelze uložit žalované povinnost k plnění, kterou nezakládá zákon. Nejvyšší soud souhlasí s argumentací odvolacího soudu, že není-li zákonem stanovena povinnost, nelze pacienta zavazovat ani za pomocí analogie ve smyslu § 853 obč. zák. Soud proto zaujal předběžný názor, že za neodkladnou zdravotní péči žalobkyni náhrada nenáleží. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení, avšak nebylo z nich zcela určité, jaké služby s uvedením jejich ceny tvoří jinou než neodkladnou péči. Pokud jde o jinou než neodkladnou zdravotní péči (případně pokud neobstojí předběžný právní názor výše uvedený ohledně otázky náhrady za neodkladnou zdravotní péči) soud připomíná, že mezi účastníky jde o soukromoprávní vztah upravený ust. § 2636 o.z., kde v odst. 2 je zakotveno, že příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno, pokud péče o zdraví není hrazena z jiných zdrojů. Z dosavadních tvrzení žalovaných se podává, že nebyli předem řádně informováni o konkrétních lékařských výkonech a jejich ceně, z čehož lze dovozovat, že nemuselo k ujednání o ceně dojít, tzn., že chybí tzv. oferta. Z tohoto pohledu jsou skutková tvrzení žalobce neúplná, neboť žalobce ve svých podáních hovoří o tom, že žalovaní měli být informováni o ceně ošetřovacího dne novorozence, že