14 C 220/2024-11 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 54.074 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené platby za užívání nebytových prostor – místnosti č 127 o výměře 21 m2 v administrativní budově na adrese [ulice a číslo] v [obec] v období od prosince 2020 do dubna 2022.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Dne 1. 10. 2016 uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání č. 4/16, na základě žalobkyně přenechala žalované do užívání nebytový prostor – místnost č. 127 o výměře 21 m2 v administrativní budově na adrese [adresa žalované a žalobkyně] (40.200 Kč ročně) a bylo splatné vždy k 15. dni v měsíci. Nájemní vztah byl ukončen k datu 17. 2. 2022. Žalovaná neuhradila platby za užívání předmětu nájmu za období od prosince 2020 do dubna 2022 v celkové výši 54.074 Kč. Dne 20. 4. 2022 uznala žalovaná písemně dluh na platbách za užívání předmětu nájmu ve výši 54.074 Kč a zavázala se jej splatit ve splátkách po 6.000 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje dnem 25. 4. 2022, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná žalobkyni na uznaný dluh ničeho neuhradila.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Dle ust. § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná uznala vůči žalobkyni žalovanou částku jako svůj dluh, přičemž uznání splňovalo všechny formální náležitosti stanovené ust. § 2053 občanského zákoníku, tedy bylo učiněno v písemné formě a dluh v něm byl specifikován důvodem vzniku a částkou. Platným uznáním dluhu byla založena vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání trval, a důkazní břemeno ohledně existence, resp. neexistence dluhu přešlo na žalovanou jako na dlužníka. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dluh vůči žalobkyni žádným způsobem nerozporovala, má jej soud ve výši dle uznání v souladu s ust. § 2053 občanského zákoníku za prokázaný, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. §1970 občanského zákoníku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15.232 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.164 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54.074 Kč sestávající z částky 3.300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3.300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3.300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10.800 Kč ve výši 2.268 Kč.