14 C 250/2024-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 59.326,34 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v období od 7. 1. 2021 do 28. 2. 2022 v odběrném místě vedeném pod č. [anonymizována dvě slova]: [číslo] na adrese [adresa žalovaného].2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.4. Soud provedl důkaz Smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 25. 5. 2020, Všeobecným obchodními podmínkami, fakturou [číslo] [číslo] [číslo] předžalobní upomínkou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 25. 5. 2020 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa č. [anonymizována dvě slova]: [číslo] na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách za odběr elektřiny za období od 7. 6. 2021 do 8. 12. 2021 fakturou [číslo] [variabilní symbol] v částce 35.802,31 Kč se splatností do 24. 1. 2022 a za období o d9. 12. 2021 do 28. 2. 2022 fakturou [číslo] [variabilní symbol] v částce 23.284,03 Kč se splatností do 4. 4. 2022. Žalovaný uvedené faktury ve lhůtách splatnosti nezaplatil, a proto mu žalobkyně dne 14. 12. 2022 zaslala upomínku k úhradě dluhu, poplatek za upomínku ve výši 240 Kč vyúčtovala fakturou [číslo] [variabilní symbol]. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 1. 2. 2024.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k rozhodování tohoto sporu, kdy žalovaný (státní příslušník členského státu EU) má pobyt na území České republiky, je založena na základě čl. 4 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) Č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), přičemž v souladu se čl. 4, 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I) bylo aplikováno české právo.7. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.8. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur, a dále poplatek za zaslání upomínky ve výši 240 Kč. S ohledem na uvedené má soud nárok žalobkyně uplatněný žalobou za prokázaný, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16.168 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.374 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59.326,34 Kč sestávající z částky 3.500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3.500 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.400 Kč ve výši 2.394 Kč.