16 C 163/2024-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 57 282 Kč s příslušenstvím z titulu uznání dluhu žalovaným, který vznikl na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku č. , hodnota, ze dne 12. 1. 2023, týkající se vozidla , VIN kód, .2. Žalovaný vůči žalobě ničeho nenamítal.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobce, jako pronajímatel, uzavřel dne 12. 1. 2023 ohledně vozidla Škoda Yeti, VIN: TMBJF65L0C6007024 s žalovaným, tj. nájemcem, smlouvu o nájmu dopravního prostředku, na jejímž základě se zavázal přenechat žalovanému k užívání uvedené silniční motorové vozidlo, a to na dobu 4 let. Žalovaný se zavázal hradit pravidelné týdenní splátky nájemného ve výši 3 038 Kč, když splatnost prvního nájemného nastávala první středu týdne následujícího po týdnu převzetí vozidla žalovaným. Vedle toho se žalovaný zavázal uhradit kauci ve výši 23 050 Kč. V čl. V. odst. 4 této smlouvy se strany dohodly na možnosti okamžité výpovědi smlouvy mj. v případě, že nájemce nesplní kterýkoliv ze svých závazků podle smlouvy, zejména pak, je-li v prodlení s plněním svých závazků vůči pronajímateli o více než 7 dnů. Výpověď podle dalšího odstavce nabývala účinnosti dnem doručení. Podle čl. V. odst. 7 téže smlouvy pronajímatel byl oprávněn vozidlo nájemci odebrat, pokud nebude vozidlo přistaveno v termínu 3 pracovních dnů od účinnosti výpovědi, a to i proti jeho vůli. V takovém případě byl nájemce povinen i uhradit náklady na odebrání, a to v paušální částce 10 000 Kč. Daná částka byla splatná ke dni odebrání. Pro případ skončení práva nájmu před uplynutím sjednané doby nájmu se strany v čl. V. odst. 1 smlouvy o nájmu dopravního prostředku dále dohodly i na jednorázové kompenzaci za předčasné ukončení smlouvy, kdy žalovaný byl v takovém případě povinen zaplatit poplatek ve výši 10 % nájemného, které zbývá do konce sjednané doby nájmu a administrativní poplatek ve výši 10 000 Kč včetně DPH. Tento poplatek byl splatný ke dni skončení práva nájmu. Pronajímatel pak mohl na splatný poplatek započíst nevyčerpanou část kauce. V čl. XI. smlouvy se strany dále dohodly na smluvní pokutě ve výši 10 Kč denně pro případ prodlení nájemce s úhradou nájemného nebo jeho části, poplatku, jakož i dalších závazků nájemce ze smlouvy vyplývajících. A dále na jednorázovém smluvním poplatku ve výši 500 Kč za každý případ prodlení s placením jakýchkoliv plateb delším než 5 kalendářních dnů. Z tvrzení žalobce, proti němuž žalovaný žádným způsobem nebrojil a dále z listiny, v níž došlo k vypořádání přijaté kauce, a to v rámci převzetí vozidla zpět od nájemce, vyplývá, že celková dlužná částka, kterou žalovaný dluží žalobci činí 57 282 Kč a sestává se z dlužné splátky nájemného do převzetí vozidla ve výši 6 076 Kč (2x 3 038 Kč) a dále smluvní pokuty za pozdní úhrady (10 Kč / den) ve výši 2 900 Kč, pokuty za upomínky (500 Kč jedna upomínka) ve výši 7 500 Kč a pokuty za předčasné ukončení (10% z budoucích splátek: 49 856 Kč), administrativní poplatek při ukončení ve výši 10 000 Kč, náklady na odebrání vozidla 10 000 Kč, to vše při zápočtu složené kauce ve výši 29 050 Kč. Součástí této listiny bylo i uznání dluhu žalovaného co do jeho výše a důvodu, podepsané žalovaným. Žalobkyně před podáním žaloby neúspěšně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 57 282 Kč výzvou ze dne 23. 1. 2024, a to ve lhůtě splatnosti do 6. 2. 2024.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve smyslu § 2053 o. z., žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný nezaplatil ničeho, a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a současně žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 292 Kč za zaplacený soudní poplatek.