17 C 185/2023-45 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 317 168,32 Kč podle smlouvy k úvěru z 6. 8. 2021, která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [IČO] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Podle smlouvy byla poskytnuta žalovanému částka 300 000 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky, a proto vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na předčasné vrácení úvěru. Na žalobkyni byl úvěr postoupen smlouvou z 20. 2. 2023 (s účinností k 1. 3. 2023).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z posouzení úvěruschopnosti klienta (žalovaného) z 6. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaný uváděl příjem ze zaměstnání 13 707 Kč potvrzovaný (v přibližné výši výpisy z účtu žalovaného u právního předchůdce žalobkyně za červen 2021 až srpen 2021). Byl zjištěn kontokorentní úvěru u právního předchůdce žalobkyně s limitem 1 000 Kč. Výdaje žalovaného (odpovídající obratu do 21 000 Kč měsíčně) rovněž vyplývaly z výpisů; z výpisu vyplývalo i poskytnutí (vyplacení) úvěru dne 6. 8. 2021. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu z 6. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný sdělil příjem ze zaměstnání s výší 13 706,67 Kč, bydlení v nájemním bytě (s nákladem 1 000 Kč měsíčně).4. Ze smlouvy o úvěru z 6. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru ohledně částky 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve splátkách po 5 600 Kč měsíčně (do 15. 4. 2030, celkem šlo o 104 splátek) včetně úroku z úvěru 16,99 % ročně a poplatku za vyřízení úvěru 3 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu číslo [bankovní účet]. Právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn požadovat jednorázové zaplacení dluhu, pokud se žalovaný dostane do prodlení s jednou splátkou po dobu delší tří měsíců nebo se zaplacením více než dvou splátek.5. Z přehledu operací na úvěrovém účtu (podkladů pre súdne konanie) soud zjistil, že 6. 8. 2021 byl poskytnut úvěru 300 000 Kč, byl účtován poplatek za poskytnutí úvěru, k 28. 12. 2022 činil dluh 304 590,22 Kč (poslední splátka úvěru byla zaplacena 8. 9. 2022.6. Z dopisu ze dne 26. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dluhu (na splátkách) ve výši 20 164 Kč do 28. 12. 2012. Z dopisu ze dne 28. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o zesplatnění dluhu (v aktuální výši 309 157 Kč).7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 20. 2. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky z 14. 3. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni.8. Z dopisu ze dne 26. 4. 2023 (a dokladu o jeho odeslání) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby.9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.10. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v dostatečné míře (vyšel z informací získaných od žalovaného, které byly ověřeny v úvěrových registrech a z údajů zřejmých z výpisů z účtu žalovaného), a tedy v době uzavření smlouvy bylo možné zaplacení úvěru (splnění smluvních povinností) považovat za pravděpodobné. Pokud žalovaný podhodnocoval své náklady na bydlení (a další potřeby), bylo možné na základě informací, které měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici revidovat. Závěr žalobkyně o dostatečných prostředcích pro splácení úvěru lze považovat za odůvodněný.14. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z. Právní předchůdce splnil své smluvní povinností, žalovaný nikoliv. Věřitel využil možnosti požadovat zaplacení dluhu podle smlouvy najednou (před sjednanou dobou splatnosti) v souladu se smluvními ujednáními (včetně všech sjednaných souvisejících plnění, zejména úroků a úroků z prodlení). Podle § 1879 o.z. došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 506,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 687 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 317 168,32 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzva a účast na jednání soudu) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 520 Kč ve výši 8 299,20 Kč. Soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad odměnu a hotové výdaje v souvislosti s doplněním skutkových tvrzení (o úvěruschopnosti), protože tvrzení a označení důkazů k úvěruschopnosti měla být obsažena již v žalobě.