18 C 186/2024-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 476,60 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná měl uzavřené účastnické smlouvy se žalobkyní a využívala telekomunikační služby i služby dalších plnění. Žalobkyni dluží splátky za koncové zařízení, a to modem, set-top-box, tzv. služby 3. stran a platby za službu Security O2. Na základě uzavřeného dodatku ke smlouvě ze dne 12. 1. 2022 si žalovaná zakoupila základní modem, na základě již uzavřené smlouvy ze dne 14. 6. 2021 si žalovaná zakoupila od žalobkyě set-top-box, na základě uzavřené smlouvy ze dne 13. 1. 2022 měla žalovaná možnost čerpat tzv. lužby 3.stran- např. platby za jízdenky MHD, DMS apod. dodatkem ke smlouvě ze dne 11. 11. 2020 si žalovaná objednala službu Security O2 v ceně 59 Kč měsíčně. Žalovaná podmínky uzavřených dodatků řádně neplnila, dohodnuté splátky a platby pravidelně nehradila, proto se žalobkyně úhrad domáhá prostřednictvím soudu.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítal.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav plně v souladu se skutkovým stavem popsaným v žalobě.Soud posoudil věc po právní stránce takto:Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.Účastníci uzavřeli platné smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejichž součástmi byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb a ceník. Na základě smluv a jejich dodatků poskytla žalobkyně žalované služby výše uvedené a mobilní zařízení. Žalovaná však vyúčtovanou cenu za služby a zařízení žalobkyni neuhradila řádně ač služby a zařízení využívala, nehradil řádně vyúčtování. Z toho důvodu bylo návrhu ve smyslu ustanovení § 2 písmena n) zákona o elektronických komunikacích a v souladu s č. l. 15 Všeobecných podmínek vyhověno. Příslušenství pohledávky je dáno ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a je vázáno na splatnost vyúčtování.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.