19 C 155/2024-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 24 611,42 Kč s příslušenstvím podle rámcové smlouvy ze dne 17. 10. 2019, [číslo] ve spojení s dodatkem č. 5 ze dne 9. 12. 2022 (smlouva o úvěru č. [anonymizováno]), částky 19 519,01 Kč s příslušenstvím podle rámcové smlouvy ze dne 17. 10. 2019, [číslo] ve spojení s dodatkem č. 7 ze dne 12. 1. 2023 (smlouva o úvěru č. [anonymizováno]) a částky 5 000 Kč s příslušenstvím podle rámcové smlouvy ze dne 17. 10. 2019, [číslo] ve spojení s dodatkem č. 2 ze dne 2. 1. 2022 (smlouva o poskytnutí kontokorentu).2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to rámcovou smlouvou [číslo] dodatkem č. 2, 5 a 7, obchodními podmínkami žalobkyně, podmínkami pro používání úvěru žalobkyně, mimořádným výpisem z účtu žalované, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a podmínkami pro používání kontokorentu, přehledem plateb kontokorentu, zesplatňujícími dopisy, splátkovými kalendáři k jednotlivým úvěrům. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 17. 10. 2019 rámcovou smlouvu [číslo] dne 9. 12. 2022 dodatek č. 5 a dne 12. 1. 2023 dodatek č. 7 a dne 2. 1. 2022 dodatek č. 2 v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaná jej mohla začít plně využívat. Dodatkem č. 5 požádala žalovaný o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, dodatkem č. 7 o úvěr ve výši 20 000 Kč a dodatkem č. 2 o kontokorent ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou (nesplácení úvěrů) přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru a poskytnutí kontokorentu ve spojení s výše uvedenými obchodními podmínkami pro používání úvěru a kontokorentu k zesplatnění. V současné době činí dluhy, při zohlednění plateb žalované částky uvedené v žalobě.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byly platně uzavřeny spotřebitelské smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byly poskytnuty úvěry ve výši 5 000 Kč (kontokorent) a 30 000 Kč a 20 000 Kč, které žalovaná řádně nevrátila. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem, a to včetně ujednaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 999 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 999 Kč.