19 C 16/2024-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 4.837,66 Kč s příslušenstvím podle smlouvy ze dne 3. 9. 2018, [číslo] ve spojení s dodatkem [číslo] ze dne 24. 1. 2023 (smlouva o úvěru č. [anonymizováno]) a částky 6.950,65 Kč s příslušenstvím podle smlouvy ze dne 3. 9. 2018, [číslo] ve spojení s dodatkem [číslo] ze dne 16. 1. 2023 (smlouva o poskytnutí kontokorentu). 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to rámcovou smlouvou [číslo] dodatkem [číslo] obchodními podmínkami žalobkyně, podmínky pro používání úvěru žalobkyně, mimořádným výpisem z účtu žalovaného, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a podmínkami pro používání kontokorentu. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 9. 2018 rámcovou smlouvu [číslo] dne 16. 1. 2023 dodatek [číslo] dne 24. 1. 2023 dodatek [číslo] v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dodatkem [číslo] požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentu ve výši 8.000 Kč, dodatkem [číslo] o úvěr ve výši 5.000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru a poskytnutí kontokorentu ve spojení s výše uvedenými obchodními podmínkami pro používání úvěru a kontokorentu k zesplatnění. V současné době činí dluhy, při zohlednění plateb žalovaného částky uvedené v žalobě. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byly platně uzavřeny spotřebitelské smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byly poskytnuty úvěry ve výši 8.000 Kč (kontokorent) a 5.000 Kč, který žalovaný řádně nevrátil. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem, a to včetně ujednaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč.