9 C 185/2024-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobním návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 21. 2. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12.637,41 Kč s příslušenstvím.pokračování -2- sp. zn. 9 C 185/2024Žalobu odůvodnil tím, že na základě kupních smluv uzavřených mezi účastníky řízení v rámci celkem čtyř Účastnických smluv prodal žalované koncová zařízení blíže specifikovaná v žalobě, a to za kupní cenu splatnou v měsíčních splátkách, z níž žalovaná přes upomínku žalobce neuhradila částku 7.689,48 Kč. Dále žalobce uvedl, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím které umožňuje účastníkům využívat služeb jiných subjektů či provádění platebních transakcí na základě registrace poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu u [obec] národní banky. Žalovaná byla v době poskytnutí platebních transakcí účastníkem telefonních stanic žalobce. Žalobce žalované umožnil, aby zadala prostřednictvím sítě žalobce pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu ve smyslu ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. – typicky audiotextové služby, apod. V daném případě se jednalo o komerční služby uvedené ve vyúčtování ve výši 4.947,93 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila za platební transakce realizované třetími osobami, byla jí zástupkyní žalobce zaslána upomínka dne 6. 10. 2023 k úhradě všech dlužných částek, tedy jak za kupní cenu, tak za platební transakce.Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.).Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto dokumenty soud v plném rozsahu odkazuje.Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byly uzavřeny písemné kupní smlouvy. Na základě těchto smluv prodal žalobce žalované koncová zařízení blíže specifikovaná v žalobě, a to za sjednanou kupní cenu. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobci kupní cenu za předmět koupě v termínu splatnosti jednotlivých měsíčních splátek. Žalovaná kupní cenu uhradila pouze zčásti, čímž se ohledně zbývající části kupní ceny ve výši 7.689,48 Kč ocitla v prodlení. Dále soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platné smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Pravomoc soudu je v daném případě dána, neboť v případě umožnění zadávání platebních příkazů účastníkům žalobce pomocí jejich koncových elektronických zařízení, se nejedná o služby elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Povinnost žalované uhradit částky za platební transakce realizované třetími osobami byla sjednána ve Všeobecných obchodních podmínkách, které jsou nedílnou součástí shora citovaných smluv. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci vyúčtovanou částku za platebnípokračování -3- sp. zn. 9 C 185/2024transakce ve výši 4.947,93 Kč neuhradila, byla jí tato povinnost uložena soudem ve výroku I. tohoto rozsudku.Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobci kupní cenu ve výši 7.689,48 Kč, částku za platební transakce ve výši 4.947,93 Kč a úrok z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalované byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 900 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2.252 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.