12 C 229/2025-42 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 212 927,33 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 29. 4. 2020 Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 440 000 Kč, který měl žalovaný splatit v pravidelných 96měsíčních splátkách ve výši 6 537,76 Kč se smluvním úrokem 9,4 % ročně počínaje dnem 26. 5. 2020 vždy ke každému 26. dni v měsíci. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplnil svoji povinnost úvěr řádně a včas splácet, právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 3. 7. 2024 oznámila žalovanému zesplatnění dluhu ke dni 1. 7. 2024 a vyzvala žalovaného k jeho doplacení ve lhůtě do 17. 7. 2024 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Na výzvu žalobkyně ze dne 13. 3. 2025 k zaplacení dluhu žalovaný nereagoval.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání dle ust. § 115a o. s. ř.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 4. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 440 000 Kč na konsolidaci dřívějších dluhů a závazek žalovaného splatit úvěr v pravidelných 96měsíčních splátkách ve výši 6 537,76 Kč (poslední splátka ve výši 6 055,35 Kč) se smluvním úrokem 9,4 % ročně počínaje dnem 26. 5. 2020 vždy ke každému 26. dni v měsíci. Dle č. l. IV bod 6 citované smlouvy má právní předchůdkyně žalobkyně právo úvěr ihned zesplatnit v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru.5. Z výpisů úvěrového účtu žalovaného vedeného právní předchůdkyní žalobkyně soud ověřil výši nesplacené jistiny úvěru ve výši 210 827,33 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 13 650,88 Kč a kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 11 123,04 Kč.6. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalované ze dne 3. 7. 2024 soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění úvěru a dále pak výzva žalovanému, aby uhradil dlužnou částku v té době v celkové výši 288 366,65 Kč do 17. 7. 2024.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.8. Z výzvy ze dne 13. 3. 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění dluhu před podáním žaloby.9. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.10. Soud učinil tento první závěr:11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 440 000 Kč na konsolidaci dřívějších dluhů, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení úvěrové smlouvy a úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 byl prokázán s poukazem na ust. § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. přechod žalované pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb.13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky (jistiny, obchodního úroku, smluvních poplatků), tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 127,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 518 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 212 927,33 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 520 Kč ve výši 8 089,20 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za úkon právní služby jejího zástupce ze dne 15. 8. 2025, neboť tento náklad nepovažuje za účelný. Důvodem je skutečnost, že žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá skutková tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného, ačkoliv tak měla a mohla učinit již v samotné žalobě.