17 C 58/2025-97 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2024. Uváděla, že žalovaný je jejím otcem a že o jeho vyživovací povinnosti vůči žalobkyni bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 14. 12. 2009, č. j. 14 P 58/2019-82 s účinností od 1. 6. 2009 na částku 800 Kč měsíčně. Žalobkyně v době podání žaloby studuje střední školu (4. ročník) a její potřeby se od doby posledního rozhodnutí výrazně zvýšily, navíc žalovaný svou vyživovací povinnost plní pouze občas, o žalobkyni se nezajímá, nestýká se s ní, potřeby žalobkyně uspokojuje i její matka. V průběhu řízení žalobkyně zahájila studium na vysoké škole v zahraničí a tím došlo s účinností od srpna 2025 k dalšímu výraznému zvýšení potřeb žalobkyně.2. Žalovaný souhlasil s návrhem žalobkyně ohledně zvýšení na částku 50 EUR, potvrzoval, že se s žalobkyní nestýká. Žalovaný poukazoval na své (neuspokojivé) poměry, tedy že je dlouhodobě bez zaměstnání, má příjem pouze ze sociálních dávek, má zdravotní obtíže a má vyživovací povinnost k dalšímu dítěti.3. Soud se zabýval mezinárodní soudní příslušnosti s ohledem na to, že žalovaný je statním občanem Slovenské republiky a bydlí v zahraničí, tedy na Slovensku. S ohledem na čl. 3 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností byla dána mezinárodní soudní příslušnost českých soudů. Soud tedy věc projednal a ve věci rozhodl. Rozhodné právo se určuje Haagským protokolem ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti; podle čl. 3 odst. 1 uvedeného protokolu je rozhodným právem právo české.4. Soud provedl důkazy označené účastníky: Pokud jde o poslední úpravu vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni, soud z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze 14. 12. 2009, č. j. 14 P 58/2009-82 zjistil, že byla schválena dohoda rodičů žalobkyně, tedy [jméno] [příjmení] [jméno] (aktuálně je její jméno [jméno] [příjmení]) a žalovaného o svěření žalobkyně, tehdy nezletilé, do péče matky a o povinnosti žalovaného hradit na výživu žalobkyně 800 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2009. Z rozsudku vyplývalo, že v době rozhodování žila matka žalobkyně sama s nezletilou, byla zaměstnána s příjmem 11 000 Kč čistého měsíčně, do 8. 10. 2009 byla na rodičovské dovolené. Žalobkyně chodila do mateřské školy, neměla zdravotní problémy, musela však dodržovat dietu s ohledem na žlučové kameny. Žalovaný neplatil výživné na žalobkyni pravidelně, nepracoval, byl v evidenci Úřadu práce v Dolnom Kubíně a pobíral dávky v hmotné nouzi 62 EUR (první výplata měla být 22. 12. 2009). Z rozsudku dále vyplývalo, že žalovaný matku žalobkyně opakovaně fyzicky a slovně napadal. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že uvedené rozhodnutí nabylo právní moci.5. Pokud jde o poměry žalobkyně a její matky, byly provedeny následující důkazy: Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalobkyně) soud zjistil, že žalobkyně studovala do roku 2025 čtyři roky na střední škole v Plzni, kde bydlela na internátě. Náklady na docházku do školy a dojíždění činily 5 000 Kč měsíčně. Maturitu žalobkyně složila na konci května 2024, byla přijata ke studiu vysoké školy v Nizozemí, s čímž byly spojeny náklady: vstupní poplatek 15 000 Kč, náklady na stěhování žalobkyně do zahraničí, částka 260 EUR (7 000 Kč) měsíčně školné, náklady na bydlení a školní pomůcky. Předpokládaná doba studia žalobkyně je čtyři roky v bakalářském studijním programu. Žalobkyně má zdravotní omezení a s tím spojené náklady, protože trpí dědičným onemocněním sleziny a žlučníku (musela se z tohoto důvodu podrobit operaci v roce 2019 a v roce 2021. Se zdravotním stavem bylo spojeno dojíždění do zdravotnických zařízeních. Žalobkyně do svého odjezdu ke studiu v zahraničí žila ve společné domácnosti se svědkyní, jejím manželem, polorodou třináctiletou sestrou a maminkou svědkyně (babičkou žalobkyně). Svědkyně měla příjem 25 000 Kč až 26 000 Kč čistého měsíčně, manžel svědkyně měl příjem v zahraničí 1 400 EUR měsíčně a sestra žalobkyně chodila do ZŠ v Ostrově do 8. třídy. Svědkyně měla též vyživovací povinnost ke své matce, která má jako ukrajinská občanka příjem pouze cca 3 600 Kč měsíčně. Náklady rodiny na bydlení jsou cca 10 000 Kč až 15 000 Kč měsíčně.6. Z potvrzení (č. l. 73) vyplývalo, že žalobkyně je od 1. 9. 2025 do 31. 8. 2026 studentem Saxion University of Applied Sciences v Nizozemí (a to jako student bakalářského studijního programu v prezenční formě studia). Z informace uvedené vysoké školy (č. l. 71) vyplývalo, že náklady na školné činí 2 601 EUR pro akademický rok 2025 - 2026. Z nájemní smlouvy (č. l. 73) vyplývalo, že měsíční náklady na bydlení žalované v Nizozemí činí 433 EUR.7. Z mzdových výměrů týkající se matky žalobkyně (č. l. 79 a násl.) soud zjistil, že s účinností od 14. 10. 2024 byla základní mzda stanovena na 21 500 Kč, s účinností od 1. 5. 2025 23 500 Kč, s účinností od 1. 8. 2025 24 500 Kč měsíčně.8. Pokud jde o poměry žalovaného, byly provedeny tyto důkazy: Z výslechu žalovaného soud zjistil, že se se žalobkyní dlouhodobě nestýká. Žalovaný žije se svou družkou v domě, jehož je spoluvlastníkem, a má vyživovací povinnost ke (spolužijícímu) čtyřletému dítěti [jméno]. Kromě žalovaného spoluvlastní dům a související pozemky též dva sourozenci žalovaného (každý ze spoluvlastníků má podíl 1/3); žalovaný vlastní další pozemky. Družka žalovaného je invalidní důchodce, pobírá již 30 let invalidní důchod. Náklady žalovaného spojené s bydlením jsou 40 EUR měsíčně na elektřinu, 15 EUR na vodné a stočné, 20 EUR na internet, 20 EUR na telekomunikační služby, 30 EUR na odvoz komunálního odpadu. Dále žalovaný má vyživovací povinnost na syna ([jméno]) ve výši 100 EUR a dluh vůči sociální pojišťovně 900 EUR a zdravotní pojišťovně 1 500 EUR (dluhy žalovaný splácí). Žalovaný je vyučený elektromechanik, aktuálně je vedený na úřadu práce s podporou 120 EUR měsíčně. V minulosti realizoval veřejně prospěšné (aktivizační) práce pro obec Malatiná a dále podnikal jako dřevorubec cca 7 let. Žalovaný nepracuje, od 6/ 2024 do 3/ 2025 byl účasten na aktivizačních pracích, poté ale s ohledem na konfliktní vztahy s družkou a nejistotu neobnovil své podnikání, o kterém uvažoval; přes zimu nemohl sehnat práci. Měl přislíbené práce pro obec, ale na jaře 2025 nakonec k jeho zaměstnání nedošlo. Žalovaný si přivydělává brigádní prací, s družkou mají spojené výdaje na dojíždění z důvodu zdravotní péče o syna. Žalovaný je zdravý, nemá slezinu a s tím jsou spojená zdravotní omezení.9. Z rozsudku Okresného súdu Dolný Kubín z 18. 5. 2022, č. j. 10P/13/2022-27 (s právní mocí dnem 16. 6. 2022, č. l. 19) soud zjistil, že bylo rozhodnuto o schválení dohody rodičů nezletilého [jméno] [jméno], [datum narození], tedy [jméno] [příjmení] a žalovaného, o svěření nezletilého do péče matky a o povinnosti žalovaného (otce) platit na výživu nezletilého výživné ve výši 100 EUR měsíčně s účinností od 1. 2. 2022. Z rozsudku nevyplývaly tehdejší poměry rodičů [jméno] [jméno]. Z trestného rozkazu Okresného súdu Námestoho z 11. 2. 2025, č. j. 6T/85/2024-210, který předložil žalovaný, soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, že neplnil od 1. 6. 2024 do doby vydání trestního příkazu svou vyživovací povinnosti vůči [jméno] [jméno], přestože pobíral dávky v hmotné nouzi a přestože neměl žádná omezení pro výkon práce.10. Z poštovních poukázek – podacích lístků (č. l. 22) vyplývalo, že v září 2024 uhradil žalovaný zdravotní pojišťovně 117,98 EUR, v listopadu 2024 zdravotní pojišťovně 31,47 EUR a v únoru 2025 vodárně 6 , právnická osoba, předběžné výše náklady na vodné a stočné (č. l. 25) vyplynulo, že od 6/ 2024 má být hrazeno 6 EUR měsíčně. Z dokladu , jméno FO, . (č. l. 27, 27 p. v.) vyplývalo, že záloha žalovaného na dodávku elektřiny v únoru a březnu 2025 činila 34 EUR měsíčně.11. Z potvrzení Úřadu práce, sociálnych věcí a rodiny Dolný Kubín o pobírání dávky v hmotné nouzi za rok 2024 (č. l. 32) soud zjistil, že žalovaný pobíral od 3/ 2024 do 6/ 2024 267 EUR měsíčně, od 7/ 2024 do 12/ 2024 180 EUR měsíčně. Z potvrzení téhož za rok 2025 (č. l. 34) vyplývalo, že v 1/ 2025, 2/ 2025 byly žalovanému vyplaceny částky 272 , právnická osoba, potvrzení téhož (č. l. 33) soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně v evidenci úřadu práce, naposledy pak od 1. 12. 2024 do doby vystavení potvrzení (24. 3. 2025). Z potvrzení téhož (č. l. 35) vyplývalo, že žalovaný pobírá k 24. 3. 2025 dávky v hmotné nouzi.12. Z lékařské zprávy z 19. 3. 2025 (č. l. 26) vyplývalo, že žalovaný byl hospitalizován do 5. 3. 2025 v nemocnici (antibiotická léčba) a dále byl v péči odborného lékaře urologa s (další) antibiotickou léčbou.13. Uvedená dílčí skutková zjištění z provedených důkazů soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.14. Soud dospěl k právním závěrům: Podle § 910 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze