18 C 324/2025-21 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 51 615 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky řízení byly opakovaně uzavírány, a to na základě online objednávek žalované prostřednictvím e-shopu žalobkyně www.vivaco.cz kupní smlouvy. Objednané zboží bylo žalované řádně doručeno, vyfakturováno fakturami, které žalovaná obdržela, avšak nezaplatila ani po upomínkách.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů, a to souboru celkem 30 faktur obsahujících soupis dodaného zboží, upomínek a předžalobní upomínky zjistil soud skutkový stav shodný se skutkovým stavem popsaným v žalobě.Po právní stránce posoudil soud podaný návrh takto:Podle ustanovení § 2079 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Mezi účastníky řízení byla uzavřena série kupních smluv, kdy na základě objednávek uskutečněných žalovanou dodala žalobkyně žalované zboží. Žalovaná však neuhradila kupní cenu.Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 242 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 065 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 615 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 890 Kč ve výši 2 287 Kč.