9 C 116/2025-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 5. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 83.439 Kč s příslušenstvím, představující částku za vyúčtovaný celkový objem odebrané elektřiny za období od 20. 12. 2024 do 31. 3. 2025.Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.V daném případě má soud za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav. Na základě uzavřeného smluvního vztahu dodával žalobce žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti žalovaného na adrese [adresa žalovaného] (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 18. 11. 2024, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny). Za celkový objem odebrané elektřiny byla žalovanému žalobcem za fakturační období od 20. 12. 2024 do 31. 3. 2025 vystavena faktura na částku 83.439 Kč se splatností dne 17. 4. 2025 (viz faktura [číslo]). Žalovaný vyúčtovanou částku v celkové výši 83.439 Kč doposud přes upomínku žalobce neuhradil (viz výzva ze dne 13. 5. 2025).Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce dodával žalovanému v době od 20. 12. 2024 do 31. 3. 2025 elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], žalovaný však nezaplatil žalobci za spotřebu elektřiny vyúčtovanou částku v celkové výši 83.439 Kč. Vzhledem k tomu, že dle citovaného ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku vznikne z kupní smlouvy kupujícímu mimo jiné povinnost zaplatit za předmět koupě prodávajícímu dohodnutou kupní cenu, což žalovaný neučinil, shledal soud nárok žalobce za oprávněný. Proto soud žalobnímu návrhu plně vyhověl jak co do jistiny, tak co do zákonného úroku z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroků z prodlení jsou v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému byla ke splnění povinnosti určena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku postupem dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.338 Kč, když náhradu jiných nákladů řízení žalobce nepožadoval. Náhrada nákladů řízení je splatná rovněž v běžné třídenní lhůtě.