15 C 62/2026-13 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 52 815,18 Kč s příslušenstvím včetně smluvní pokuty 993,6 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřeném dne 31. 3. 2025 pod č. , hodnota, . Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec do částky 44 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách včetně úroku ve výši 1,07 % denně a sjednaných poplatků. První splátka byla splatná dne 30. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 1. 2030. Žalovaný postupně načerpal částku ve výši 22 700 Kč. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalovaného o jeho měsíčním příjmu. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Žalovaný nedodržel podmínky splácení, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, čímž se stal splatným celý úvěr. O tom žalovaného vyrozuměla. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 22 700 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 447,40 Kč, smluvního úroku 29 037,60 Kč a poplatků za volitelné služby „klidné spaní“ za 193,98 Kč, „presto“ za 495 Kč a informační SMS servis za 50,88 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení pasivní.3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Žalovaný na svou obranu ničeho netvrdil a k důkazu nepředložil. Soud proto provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní a z nich učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:5. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli distančním způsobem dne 31. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 44 200 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v denních splátkách včetně úroku ve výši 1,066 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla dohodnuta ve výši 1,99 % z čerpané částky. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činila dle smlouvy 2 250,21 %. Konec platnosti úvěrového rámce byl sjednán na 22. 1. 2030 (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je zaznamenáno, že žalovaný žije v domácnosti v počtu členů dva, dvě osoby v domácnosti mají příjem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 11 00 Kč, další nezbytné výdaje: 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje: 0 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 27 507 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 28 000 Kč, disponibilní příjem: 14 144 Kč (zjištěno výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .). Dne 31. 3. 2025 poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku 10 000 Kč. Dne 5. 5. 2025 pak částku 11 700 Kč a dne 7. 5. 2025 částku 1 000 Kč. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá číslu smlouvy o úvěru (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k úhradě dluhu dopisem ze dne 14. 12. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.6. Dle shora uvedeného skutkového závěru soud dospěl k následujícím právním závěrům: Vzhledem k tomu, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Soud se proto v souvislosti s judikaturou vyšších soudů zabýval posouzením platnosti smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného.7. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).9. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).12. Soud měl k dispozici pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., z něhož je patrné, že žalobkyně nezjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici od žalovaného pouze údaje o počtu členů v domácnosti (2), oba členové domácnosti měli mít příjem, žalovaný uváděl příjem 28 000 Kč, žalobkyně uvažovala s příjmem 27 507 Kč, dále žalobkyně uvažovala o výdajích žalovaného s tím, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 11 000 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 0 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak tyto výdaje žalobkyně ověřila a na základě jakých podkladů.13. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť neprovedla porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele (žalovaného), získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, tedy podkladů vystavených třetími osobami, odlišnými od spotřebitele; lustrace veřejně dostupných databází je v tomto směru nedostatečná. Přitom žalovaný byl zatížen splátkou ve výši 111,44 Kč denně, tedy částkou cca 3 343,20 Kč měsíčně. Proto je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z., jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ús