18 C 184/2025-28 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 246 731,43 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce vlastní ve společném jmění manželů nemovitosti popsané v žalobě. Dne 1. 7. 2024 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o nájmu těchto nemovitých věcí, na základě které přenechal žalobce do dočasného užívání tyto nemovitosti a žalovaná se zavázala hradit mu dohodnuté nájemné. Své povinnosti však žalovaná neplnila řádně. Dne 24. 11. 2024 žalovaná písemně uznala pohledávku žalobce z titulu dlužného nájemného ve výši 47 100 Kč a zavázala se jej uhradit ve splátkách á 5 000 Kč měsíčně počínaje prosincem 2024 pod ztrátou výhody splátek. Dne 30. 12. 2024 žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 4 031,43 Kč z titulu úhrad za vodné a stočné a zavázala se jej uhradit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Dne 11. 1. 2025 pak žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 195 600 Kč z titulu protiprávního jednání žalované, které je zde popsáno. Současně žalobce vznesl nárok na zaplacení částky 23 595 Kč představující náklady spojené se sepisem dopisu ze dne 28. 5. 2025, kterým byl dluh prohlášen za splatný. Žalovaná neuhradila ničeho ani přes předžalobní výzvu.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů, a to výpisu z katastru nemovitostí, uznání dluhu ze dne 24. 11. 2024, 30. 12. 2024 a 11. 1. 2025 a výzvy ze dne 28. 5. 2025 zjistil soud skutkový stav shodný se skutkovým stavem popsaným v žalobě.Podle ustanovení § 2053 z. č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 729,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 337 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 246 731,43 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 250 Kč ve výši 6 142,50 Kč.