9 C 126/2025-42 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 9. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 17.906 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že dne 24. 8. 2023 uznal žalovaný písemně co do důvodu i výše svůj dluh ve výši 17.906 Kč vůči žalobci, který se zavázal zaplatit v měsíčních splátkách do 28. 3. 2025. Žalovaný dlužnou částku ve výši 17.906 Kč žalobci nezaplatil ani z části, na výzvu žalobce k plnění nereagoval, žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 17.906 Kč se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě listinných důkazů předložených žalobcem má soud za zjištěný následující skutkový stav. Dne 24. 8. 2023 uznal žalovaný písemně co do důvodu i výše svůj dluh ve výši 17.906 Kč vůči žalobci, který se zavázal zaplatit v měsíčních splátkách do 28. 3. 2025 (prokázáno uznáním dluhu ze dne 24. 8. 2023). Výzvou ze dne 28. 7. 2025 vyzvala zástupkyně žalobce žalovaného ke splnění závazku ve výši 17.906 Kč (prokázáno předmětnou výzvou včetně dodejky), což žalovaný ani částečně neučinil.Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2053 občanského zákoníku písemně uznal co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobci ve výši 17.906 Kč, má se tedy za to, že tento dluh v době uznání trval. Vzhledem k tomu byla žalovanému stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobci dluh ve výši 17.906 Kč a povinnost úhrady úroku z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši, která je v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 5.460 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21 % DPH z odměny a náhrady, neboť zástupkyně žalobce je plátcem této daně. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 9.240,10 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.