15 C 340/2020-39 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 789 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody za poškození vozidla žalobkyně. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 17. 10. 2014. Pracovní poměr byl ukončen po vzájemné dohodě stran ke dni 13. 8. 2018. Dne 6. 3. 2018 v 14:30 hodin v [anonymizováno] ulici v [obec] žalovaný poškodil služební vozidlo, které má žalobkyně na leasing od [právnická osoba] Opravu vozidla zajistila leasingová společnost a vyúčtovala ji daňovým dokladem [číslo] znějícím na částku 29 857 Kč. Oprava byla žalobkyni přefakturována daňovým dokladem [číslo] znějícím na částku 29 857 Kč, který žalobkyně uhradila. Po zohlednění amortizace a koeficientu DPH vyčíslila žalobkyně škodu způsobenou žalovaným na částku 27 888 Kč. Poškození vozidla bylo nahlášeno na [právnická osoba], která z titulu pojištění odpovědnosti zaměstnanců za škodu způsobenou při výkonu povolání poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 25 099 Kč. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje nahradit škodu ve výši 2 789 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. V souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno vhozením do schránky dne 11. 11. 2020, když si zásilku nevyzvedl v úložní době, a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 17. 10. 2014 uzavřena pracovní smlouva, na základě níž vykonával žalovaný pro žalobkyni od 20. 10. 2014 práci na pozici doručovatel balíkový střídač s řízením. Na základě dohod o změně pracovní smlouvy došlo ke změnám pracovní smlouvy, co do druhu práce i místa výkonu práce, pracovní poměr na dobu určitou byl změněn na poměr na dobu neurčitou. Žalovaný k výkonu práce užíval vozidlo zn. Peugeot Boxer, [registrační značka]. Toto vozidlo je ve vlastnictví [právnická osoba], která jej k užívání předala žalobkyni. Dne 6. 3. 2018 v 14:30 hodin žalovaný při couvání přehlédl sloup veřejného osvětlení, do nějž vozidlem narazil a způsobil tak na výše uvedeném vozidle škodu. Žalovaný uznal zavinění škody. [příjmení] vozidla nechal poškozené vozidlo opravit, přičemž oprava byla vyfakturována daňovým dokladem [číslo] znějícím na částku 29 857 Kč Tyto náklady byly následně vyúčtovány žalobkyni daňovým dokladem [číslo]. Žalobkyně po zohlednění amortizace vyčíslila škodu na 27 888 Kč a dne 14. 3. 2018 vyzvala žalovaného k její úhradě. Poškození vozidla bylo nahlášeno [právnická osoba], která z titulu pojištění odpovědnosti zaměstnanců za škodu způsobenou při výkonu povolání dne 6. 6. 2019 žalobkyni vyplatila pojistné plnění ve výši 25 099 Kč, s tím, že zbývající částka 2 789 Kč představuje spoluúčast žalovaného. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“), zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle odstavce 3 je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255. 6. Dle výše uvedeného ustanovení je pro stanovení povinnosti zaměstnance nahradit zaměstnavateli způsobenou škodu nutné kumulativní splnění podmínek, a to porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů, při kterém došlo ke vzniku škody, která je navíc v příčinné souvislosti s porušením pracovních povinností, a jedná se o zaviněné jednání zaměstnance. V daném případě je nepochybné, že tyto předpoklady byly naplněny. Mezi základní povinnosti zaměstnanců patří podle § 249 odst. 1 zákoníku práce povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k žádné škodě. Je zřejmé, že žalovaný porušil tuto základní povinnost, když přehlédl sloup veřejného osvětlení a následně do něj vozidlem narazil, a to v pracovní době při plnění pracovních úkolů. V důsledku porušení této povinnosti došlo ke škodě na vozidle, tedy v příčinné souvislosti s porušením pracovních povinností. Jednalo se o zaviněné jednání žalovaného, když své zavinění žalovaný v rámci zprávy o dopravní nehodě uznal. Ustálená praxe vychází z hlediska forem zavinění z definice zavinění v trestním právu. V daném případě se jednalo o zavinění v podobě nedbalosti, i tak je ale dána povinnost žalovaného nahradit žalobkyni způsobenou škodu. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení kromě zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč tvoří i hotové výdaje účastníka nezastoupeného právním zástupcem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. Účastník ve věci učinil celkem 3 úkony dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (tedy písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění), za které mu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 × 300 Kč), neboť nedoložil jinou výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce. 10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.