16 C 325/2016-58 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8 692 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] účinné od 1. 11. 2012, pro odběrné místo na adrese [adresa odběrného místa]. Žalovaná částka představuje neuhrazenou cenu elektřiny dodané v období od 1. 1. 2012 do 30. 10. 2012, vyúčtovanou fakturou [číslo] splatnou dne 21. 11. 2012 a v období od 31. 10. 2012 do 29. 4. 2013, vyúčtovanou fakturou [číslo] splatnou dne 10. 7. 2013. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že byla usnesením insolvenčního soudu osvobozena od veškerých pohledávek, a to i od těch, co měly být do insolvenčního řízení přihlášeny, ale věřitelé tak neučinili. 3. Z usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 16 C 325/2015-31 ze dne 15. 12. 2016 bylo zjištěno, že řízení bylo přerušeno usnesením [název soudu] [anonymizována dvě slova] č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 4. 2015, neboť se jedná o pohledávku, jež má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou. Z usnesení [název soudu] [anonymizována dvě slova], č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 7. 2020 bylo zjištěno, že bylo vzato na vědomí splnění oddlužení dle bodu IV. insolvenční soud osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a také na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. 4. Soud věc právně podle ustanovení § 414 odst. 1 zákona č. 140/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenční zákon, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podle odst. 2 se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. V projednávané věci se jedná se o pohledávku, která má být uplatněna v insolvenčním řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek osvobozen podle ustanovení § 414 insolvenčního zákona, nelze se zaplacení této pohledávky domáhat u soudu. 5. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, že žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jež byl v řízení zcela úspěšná, žádné náklady nevznikly. 7. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.