22 C 120/2020-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení 14 265,51 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 13. 3. 2007 Úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ ÚS“), v rámci které mu byl následně poskytnut revolvingový úvěr [číslo] (dále jen„ Smlouva o RÚ“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Uzavřením ÚS žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena jako procentuální část nesplacené dlužné částky (tj. výše vyčerpaného nesplaceného RÚ spolu s dlužnými poplatky a dlužnými úroky), a to konkrétně na 4 % z aktuální dlužné částky. Výše pravidelné měsíční splátky RÚ se mění v závislosti na výši nesplacené dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného RÚ a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle ÚP dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí RÚ, pokud není v ÚS uvedeno jinak. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 170 155,06 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 255 443,90 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, vyzval jej žalobce k úhradě dlužných splátek, kdy k úhradě dlužných splátek byla žalovanému poskytnuta lhůta 30 dní. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužné splátky ve stanovené lhůtě neuhradil, žalobce zesplatnil ke dni 23. 5. 2018 úvěr. I přes výzvy žalobce uhradil žalovaný po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 12 000 Kč, žalobce tak eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 14 262,51 Kč a příslušenství, a to konkrétně úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 3 024,08 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z Jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby), kapitalizovaného úroku ve výši 21. 48 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 24. 5. 2018 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 7. 3. 2019, z částky 14 262, 51 Kč, a úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 995,38 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 262,51 Kč od 8. 3. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a tento se následně k jednání dne 10. 12. 2020 nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Zástupce žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s rozhodnutím bez jeho přítomnosti. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů bez přítomnosti stran sporu (§ 101 odst. 2, 3 o.s.ř.). 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 3. 2007 uzavřené s žalovaným soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr. Součástí smlouvy jsou i Úvěrové podmínky žalobce, jejichž znění je uvedeno na rubu formuláře smlouvy o úvěru. Dle ÚP se žalovaný zavázal řádně splácet poskytnutý úvěr včetně všech souvisejících úroků a poplatků. Žalovaný byl dle úvěrové smlouvy oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím Úvěrové karty ve výši limitu 60 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky úvěru byla sjednána ve výši 4 % ze sjednaného úvěrového rámce. Z výpisu bylo zjištěno, že žalovaný úvěrové splátky přestal řádně hradit. Dopisem žalobce vyzval žalovaného, aby uhradil celý čerpaný úvěr. Zaslání tohoto dopisu žalovanému prokazoval kopií poštovního podacího archu. 4. Dle ust. § 497 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ust. § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 6. Dle ust. § 503 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 7. Dle § 273 odst. 1 obchodního zákoníku část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 8. Dle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. V daném případě při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Závazkový vztah mezi účastníky vzniklý na základě smlouvy o úvěru je nutno posuzovat dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku upravujících práva a povinnosti stran smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků této smlouvy, tedy zda se jedná či nejedná o podnikatele a vztah vzniklý při jejich podnikatelské činnosti, jak je dáno v ust. § 261 odst. 3 obchodního zákoníku. Aktuálně je tato problematika sice upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., tzv. nový občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Právní vztah účastníků však vznikl v době právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dle § 3028 odst. 3 o. z. se pak právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti o. z. včetně všech práv a povinností z nich vzniklých řídí dosavadními právními předpisy. Tedy zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění rozhodném k okamžiku uzavření předmětné smlouvy. V souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obchodního zákoníku určili její účastníci část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky, které byly nedílnou součástí této smlouvy. Na základě smlouvy o poskytnutí úvěru poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši limitu 60 000 Kč, což mimo jiné bylo prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad. Žalovaný se na druhé straně zavázal vyčerpané prostředky žalobci vrátit a zaplatit úrok v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % ze sjednaného úvěrového rámce. Vzhledem k tomu, že svoje závazky řádně neplnil, došlo k zesplatnění celé dlužné částky, a to ke dni 23. 5. 2018. Protože žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši včetně příslušenství, uložil soud žalovanému, který proti výši dlužné částky ničeho nenamítal, zaplatit žalobci částku 14 262,51 Kč, úrok ve výši 3 024,08 Kč, úrok 21,48 % ročně z částky 14 262,51 Kč od 8. 3. 2019 do zaplacení. 11. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s § 1970 odst. 1 o.z. ve spojení nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 995,38 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 434,43 Kč od 7. 4. 2017 do zaplacení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 262,51 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 13. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.