22 C 67/2020-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 3 687 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 8. 7. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 4. 8. 2017. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč Součástí smlouvy byly i [ulice] podmínky předchůdce žalobce, na něž smlouva odkazovala. Žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku 3 000 Kč spolu s příslušenstvím do 6. 9. 2017. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2018 postoupena na společnost žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 29. 1. 2019. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Dlužnou částku ke dni postoupení tvoří nesplacená jistina 3 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 687 Kč, náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 9. 10. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 8. 12. 2020 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Soud z předložených listin zjistil, že dne 8. 7. 2017 byla mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky předchůdce žalobce. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky výši 3 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že dne 8. 7. 2017 převzal v hotovosti částku 3 000 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit částku celkem ve výši 3 000 Kč do 30 dní ode dne poskytnutí úvěru. Dle formuláře pro sta ndartní informace o spotřebitelském úvěru činí cena upomínky 300 Kč a smluvní pokuta za každý den prodlení činí 0,1 % z dlužné částky. Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 18. 10. 2017. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 5. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 6. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Protože byly splněny i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z., uložil soud žalovanému zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). 7. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 997 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. 9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.