26 C 277/2019-20 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit mu žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, firmou [právnická osoba] byla 3. 9. 2014 uzavřena Smlouva o zápůjčce, [číslo] na jejímž základě převzal žalovaný osobně částku 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli půjčené finanční prostředky včetně kapitalizovaného úroku, poplatku za zpracování zápůjčky a nákladů na hotovostní inkaso splátek a to formou 100 týdenních splátek á 734 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání. Na základě dokazování, provedeného žalobcem předloženými listinnými důkazy, má soud za prokázaný následující skutkový stav: Z žalobcem předložených listin bylo zjištěno, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí shora uvedené finanční částky, kdy zároveň byl smluvně upraven způsob vrácení poskytnutých finančních prostředků, stejně jako výše poplatku a případných sankcí pro případ, kdy by dlužník prodléval s plněním svého závazku dlužnou částku věřiteli vrátit. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak. Z žalobcem předložených listin tedy soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena shora citovaná smlouva o úvěru dle § 2390 NOZ, na jejímž základě žalovaný čerpal a zjevně spotřeboval poskytnuté finanční prostředky, ovšem již bez toho, aby tyto vrátil, čímž porušil jak příslušné ustanovení občanského zákoníku, tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. V průběhu řízení pak žalovaný netvrdil a tím méně pak nedoložil opak, že by totiž k takovému vrácení z jeho strany došlo. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení vzniklé žalobci byly tvořeny soudním poplatkem 2 814 Kč, právním zastoupením advokátem za 3 úkony právní pomoci po 3 940 Kč, 3 x režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH.