29 C 263/2019-78 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne 6. 2. 2019 domáhal po žalované zaplacení částky 300 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovanou byla dne 29. 3. 2011 uzavřena smlouva, na základě které byl žalované zřízen bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž z přiloženého výpisu má vyplývat, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 300 000 Kč, ačkoliv o ní žalovaná žalobce nežádala, přičemž následným šetřením bylo zjištěno, že uvedená finanční částka, o kterou žalovaná nežádala, jí ani neměla být poskytnuta. Dle žalobce je zřejmé, že částka 300 00 Kč byla žalované prokazatelně poskytnuta dle transakční historie jejího osobního účtu, přičemž žalovaná tuto částku do podání žaloby nezaplatila, čímž se tedy na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Částku 300 000 Kč žalovaná nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy, která ji byla advokátem žalobce zaslána. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Ve svém písemném vyjádření k žalobě žalovaná poukazovala na to, že žalobce o úvěr nežádala a stala se obětí trestné činnosti, které se vůči ní dopustila organizovaná skupina pachatelů, kteří byli i stíhání mimo jiné pro skutek, že svým společným jednáním způsobili poškozenému žalobci škodu ve výši 300 000 Kč. Žalovaná odmítala, že by se na úkor žalobce jakkoliv obohatila, protože finanční prostředky čerpané na základě zfalšované žádosti o úvěr skončily v rukou obviněných. Prostřednictvím svého právního zástupce pak žalovaná odkázala na ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku a poukázala i na to, že žalobce se připojil s nárokem na náhradu škody v trestním řízení, jež zde bylo zmíněno. 3. V reakci na vyjádření žalované žalobce poukázal na čl. 1 odst. 3 podmínek pro zakládání a vedení účtů, které byly nedílnou součástí smlouvy o vedení účtu, z něhož se podává, že identifikační číslo klienta je důvěrné a nesmí být sděleno ani zprostředkováno třetím osobám. Dle žalobce tak žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když vyzradila své identifikační číslo a hesla jiné osobě, která je následně poskytla dalším osobám, které byly obviněny z trestné činu podvodu. Proto měl žalobce za to, že žalovaná odpovídá za škodu, která žalobci vznikla v částce, která odpovídá výši sjednaného úvěru. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Předně vyšel soud z nesporné skutečnosti, že mezi žalobcem a žalovanou„ byla uzavřena“ smlouva o vedení shora specifikovaného účtu a že na základě níže popsaného jednání přes tento účet byla čerpána částka 300 000 Kč. Z rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 1 T 16/2017 bylo zjištěno, že obžalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli odsouzeni za jednání, na základě kterého si vytvořili facebookový profil [jméno] [příjmení] vydávající se za skutečný profil poškozené [jméno] [příjmení], přičemž k oklamání jejich přátel z facebooku využili fotky, které byly využity z jejího pravého profilu pod jménem [jméno] [příjmení]. Na tomto profilu se v přesně nezjištěnou dobu, přes přesně nezjištěné IP adresy přihlásili, oslovili v okruhu facebookových přátel skutečného profilu [jméno] [příjmení] nejméně poškozenou [jméno] [příjmení], která s nimi komunikovala v domnění, že jde o kamarádku [jméno] [příjmení], od [jméno] [příjmení] obžalovaný [jméno] [příjmení] získal přihlašovací údaje k jejímu internetovému bankovnictví k bankovnímu účtu vedenému na jméno žalované u žalobce, přičemž výše uvedené obžalovaný se neoprávněné přihlásil do internetového bankovnictví a sjednal jménem [celé jméno žalované], tj. žalované, bez jejího vědomí a bez vědomí účtu úvěr na částku 300 000 Kč a poté pod smyšlenými legendami od [jméno] [příjmení], tedy dcery žalované, vylákal autorizační SMS potvrzující schválení úvěru a následně tyto finanční prostředky převedl na účet, jehož majitelem je [jméno] [příjmení] Tyto peníze pocházející z uvedeného úvěru vybral [jméno] [příjmení], coby druhý obviněný. V této části bylo citované rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno Vrchním soudem v Praze v rozhodnutí č. j. 12 To 59/2017-20619 s tím, že obžalovaní byli uznáni povinnými zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 298 000 Kč. Z rozhodnutí obou trestních soudů, které je, pokud jde o uznání viny a uložení trestu závazné pro soud, byl učiněn závěr, že žalovaná se stala obětí tzv. phishingu, kdy shora zmínění obžalovaní napadli její účet a způsobili tak žalobci škodu ve výši 298 000 Kč. 5. Lze připustit, že žalovaná skutečně nejednala v souladu se shora zmíněnými podmínkami vedení účtu a neoprávněně poskytla své identifikační údaje své dceři, která se stala primárním objektem shora zmíněné trestné činnosti. Nicméně její odpovědnost za vzniklou škodu je zcela eliminována odpovědností pravomocně odsouzených pachatelů trestné činnosti, kteří žalobci způsobili škodu. 6. Podle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle § 2915 odst. 1 občanského zákoníku je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. Podle § 2915 odst. 2 občanského zákoníku jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi. 7. V daném případě půjde o posouzení, zda vzniklá škoda byla způsobena společným jednáním či samostatným jednáním více osob. Při posuzování společného jednání je nutné vyjít z doktríny, která dovozuje, že u sporu o způsobení jde o psychický vztah škůdce nejen k vlastnímu jednání, ale i k jednání ostatních škůdců. O společné jednání více osob v daném případě nepůjde, protože žalovaná při poskytování svých identifikačních údajů své dceři nemohla počítat s tím, že její dcera se stane obětí shora zmíněného phishingu, a tudíž její porušení povinnosti neposkytovat třetím osobám identifikační údaje nemůže za vzniklou škodou v příčinné souvislosti. K odpovědnosti žalované však nelze dojít ani v případě posuzování jejího jednání jako samostatného jednání v rámci širšího kontextu. Je zřejmé, že příčinou vzniku škody nemusí být jen jedna příčina. V daném případě je jednoznačnou příčinou vzniku škody trestná činnost odsouzených a z hlediska relevance je jednání žalované spočívající v tom, že své dceři zpřístupnila své identifikační údaje, jako výrazně méně relevantní. Tak nebo tak má soud za to, že u žalované nelze dovodit její, ať už solidární nebo dílčí, odpovědnost za vzniklou škodu a jak bylo řečeno výše, má soud za to, že za vzniklou škodu žalobci odpovídají pouze odsouzení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšné žalované soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 35 574 Kč, která sestává z odměny za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu po 9 500 Kč za převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání soudu dne 4. 12. 2020, 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř.