13 C 221/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 26. 2. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně nároky ze smlouvy, kterou žalovaná uzavřela pod [číslo] dne 23. 11. 2017 se [právnická osoba] [právnická osoba], a od které je žalobkyně nabyla postoupením. 2. Konkrétně nárokovala za platby přes SMS učiněné žalovanou v souladu se smlouvou částku 72 Kč vyúčtovanou za období od 20. 1. 2018 do 19. 2. 2018, částku 296,10 Kč vyúčtovanou za období od 20. 2. 2018 do 19. 3. 2018, dále 32 Kč vyúčtovaných za období od 20. 3. 2018 do 19. 4. 2018 a částku 96 Kč vyúčtovaných v období od 20. 4. 2018 do 19. 5. 2018. V žalobě bylo tvrzeno, že žalovaná nehradila za vyúčtované služby, tedy lze dovozovat, že hradit měla, jak bývá i u těchto typů služeb obvyklé, dle předložených vyúčtování. 3. Dále učinila předmětem řízení úhradu podmíněné slevy z kupní ceny ve výši 3 487,99 Kč ze slevy ve výši 3 488 Kč, která byla žalované poskytnuta na zařízení [anonymizována dvě slova] ([číslo]), [anonymizováno] [číslo], prodané žalované v rámci účastnické smlouvy, neboť žalovaná nedodržela podmínku pro tuto slevu, kterou byla doba trvání smlouvy 24 měsíců. Tuto vyúčtovala žalované vrubopisem [číslo]. 4. Obdobně učinila žalobkyně předmětem řízení ještě podmíněnou slevu 4 000 Kč ze stejného důvodu, naúčtovanou vrubopisem [číslo] za dodané zařízení [anonymizována čtyři slova] [číslo]. Tvrdila, že žalovanou nebyly řádně hrazeny sjednané splátky zařízení, proto byly smlouvy vypovězeny podle VOP, nic bližšího. 5. Posledním nárokem pak bylo 300 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky s tím, že se jedná o rozpočet režijních nákladů, které průměrně připadají na každou z pohledávek, jež byly postoupeny, a jde tak o paušalizovanou výši dle sazebníku. 6. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná skutečně dne 23. 11. 2017 uzavřela se [právnická osoba] účastnickou smlouvu a [anonymizováno] následně žalované vyúčtoval jednotlivé částky, resp. sepsal tvrzená vyúčtování, ze kterých neplyne, kdy a zda vůbec se dostala do dispozice žalované. 7. Po právní stránce byly uplatněné nároky na platby prostřednictvím sítě operátora posouzeny jako nároky z tzv. innominátní smlouvy, která byla včleněna do smlouvy týkající se jinak elektronické komunikace. V rámci široké smluvní volnosti mohou účastníci uzavřít jakoukoliv jinou smlouvu, než zákonem upravený typ podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a to, jak pokud jde o platby prostřednictvím sítě operátora, kdy se účastník zavazuje hradit k jeho rukám, tak lze sjednat i jiné služby za smluvní ceny, včetně paušální platby za vymáhání, pokud k němu dojde. 8. Pokud jde o zbývající uplatněné nároky na podmíněné slevy z zařízeních, řídí se ustanoveními o kupní smlouvě dle § 2079 o. z. a následujících. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Je věcí dohody stran, jak výše ceny, včetně možnosti jejího snížení formou slevy, byť za stanovených smluvních podmínek, kdy při jejich nedodržení je povinností doplatit kupní cenu do plné výše, tak i otázka splatnosti takového nároku, i splátek, jsou-li ujednány. 9. V návaznosti na to je pak třeba tvrdit nejen kolik a za co bylo ujednáno k úhradě, ale i jak byla sjednána splatnost, a toto vše prokázat, včetně toho, že byly splněny podmínky pro vrácení slevy, resp. doplacení kupní ceny do plné výše, a že nastala splatnost takového nároku. Jde o základní procesní povinnosti žalobkyně dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 10. Žalobkyně nárokovala platby provedené formou SMS žalovanou v konkrétních obdobích, ani přes výzvu soudu nedoplnila, kdy se do dispozice žalované dostala vyúčtování, na základě kterých tyto nároky měla žalovaná uhradit. Z předložených vyúčtování pak toto neplyne, a nelze tak učinit závěr, že jde o částky splatné, již jen proto je nelze přiznat. Náklady vymáhání dle sazebníku žalobce, který si na ně vystavil, a tedy částku, která nebyla v původním vztahu sjednána, a to řádně se spotřebitelem, když smlouva nebyla podepsána v pozici podnikatele, pak nemají smluvní základ, a o žádnou zákonnou povinnost se nejedná, tento nárok tedy nemohl být rovněž přiznán. 11. Co se týká doplatku do kupní ceny bez slevy za prodaná zařízení, sama žalobkyně tvrdila, že podmínkou nároku na slevu bylo trvání účastnické smlouvy 24 měsíců, tj. do 23. listopadu 2019, a že povinnost slevu vrátit vznikla pro ukončení tohoto vztahu výpovědí operátora ke dni 3. 4. 2019. V tomto směru však za jediný důkaz označila VOP, nenavrhla a nedoložila ani výpověď, ani její doručení žalované, tj. nenavrhovala vůbec žádný důkaz k tomu, že nastala tvrzená podmínka (předčasné ukončení smlouvy), při kterém mohla, jak sama tvrdí, nárokovat vrácení slevy. I tyto nároky tak byly zamítnuty, a to aniž by soud zkoumal postoupení pohledávky, neboť by nebylo možné vyhovět ani tvrzené původní věřitelce, postoupení by tak na věci nemohlo nic změnit. 12. Za situace, kdy se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ani poučena a vyzvána k doplnění, a nemohlo být ani odročováno za tímto účelem, neboť s koncem prvního jednání ve věci nastala i zákonná koncentrace řízení a nově by již žalobkyně ani uvádět dříve známé skutečnosti a navrhovat další důkazy nemohla. Kromě toho, že soud má zásadně rozhodovat již při prvním jednání a postupovat v řízení hospodárně, zákonná koncentrace neumožňuje, aby účastníci opožděně řešili základní náležitosti. Rozhodnutí neúčastnit se jednání pak jde k jejich tíži, kdy se tímto výhody poučení i přes právní zastoupení jinak udělovaného vzdávají. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že v řízení byla plně úspěšná žalovaná. Ta by tak měla nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žádné náklady jí však nevznikly.