13 C 228/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu později k výzvě soudu doplněného, učinila žalobkyně nedoplatek ročního pojistného za období od 18. 10. 2018 do 11. 3. 2019 ve výši 3 324 Kč z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené s žalovaným s počátkem ode dne 18. 10. 2018 na pojištění vozidla [anonymizována dvě slova], rg. zn. [anonymizováno] [číslo]. Ve smlouvě bylo sjednáno roční pojistné 6 658 Kč, splatné vždy prvního dne příslušného pojistného období. 2. Předmětem řízení dále učinila nedoplatek ročního pojistného za období od 13. 6. 2018 do 23. 10. 2018 ve výši 3 643 Kč z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené s žalovaným s počátkem ode dne 12. 6. 2018 na pojištění vozidla [příjmení] [jméno], rok výroby 2001. Ve smlouvě bylo sjednáno roční pojistné 9 964 Kč, splatné vždy prvního dne příslušného pojistného období. 3. Rovněž nárokovala i zákonný úrok z dlužných pojistných a to z dlužné částky 3 324 Kč ode dne 12. 3. 2019 do zaplacení a z částky 3 643 Kč ode dne 24. 10. 2018 do zaplacení. 4. Skutkově soud zjistil, že mezi stranami byla dne 18. 10. 2018 podepsána pojistná smlouva [číslo] ve které bylo sjednáno roční pojistné 6 658 Kč Smlouva byla uzavřena pro vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Rovněž bylo zjištěno, že mezi stranami byla dne 12. 6. 2018 uzavřena pojistná smlouva [číslo] ve které bylo sjednáno roční pojistné 9 964 Kč. Tato smlouva byla sjednána pro vozidlo [příjmení] [jméno], rok výroby 2001, [VIN kód]. Soud dále zjistil, že žalovaný byl upomínán právním zástupcem žalobkyně o úhrady dlužných pojistných, a to upomínkou ze dne 23. 9. 2019 a následně upomínkou ze dne 14. 7. 2020. K oběma upomínkám přitom byly připojeny, jako doklady prokazující jejich odeslání, tabulky o jednom řádku vytvořené advokátem. 5. S ohledem na shora uvedené je důvodný nárok žalobkyně na smlouvami sjednané pojistné podle § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění. Za období od 18. 10. 2018 do 11. 3. 2019 vznikl žalobkyni ohledně vozu zn. Peugeot nárok, při 145 dnech a částce pojistného na jeden den 18,24 Kč (6 [číslo]), na pojistné ve výši 2 645 Kč. Za období od 13. 6. 2018 do 23. 10. 2018 pak žalobkyni vznikl za vozidlo zn. Ford nárok, při 133 dnech a částce pojistného na jeden den 27,30 Kč (9 [číslo]), na pojistné ve výši 3 631 Kč. 6. Žalovaný se vždy dnem následujícím po splatnosti každého pojistného dostal s úhradou platby do prodlení podle § 1968 o. z, kdy k těmto datům je třeba stanovit i výši sazby úroků z prodlení dle § 1970 o. z., přestože úrok z prodlení je nárokován až od pozdějšího data. Pro neuhrazenou částku 2 645 Kč splatnou 18. 10. 2018 tak platí 9 % ročně a pro dlužnou částku 3 631 Kč splatnou 13. 6. 2018 činila zákonná sazba 8,5 %, které soud rovněž žalobkyni přiznal, když sazba zákonného úroku vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Ve zbývajícím rozsahu byly nároky na pojistné, jakož i nárokovaný úrok zamítnuty, neboť pro ně neexistuje žádný podklad. Výpočet žalobkyně ohledně vozu zn. Ford nekoresponduje se sjednaným pojistným na rok, tj. poměrná část z 365 dnů celkem. V případě tvrzeného navýšení pojistného vozu zn. Peugeot sice žalobkyně tvrdila, že oznámila zvýšení, kdy se změnou nebyl žalovaným projeven nesouhlas, netvrdila však, kdy mu oznámení nové výše doručila, a od kdy mu tedy plynula a jaká lhůta, tj. schází základní pro věc potřebné tvrzení, které by mělo být následně prokázáno, aby bylo možné činit závěry o zvýšení pojistného. Sám sepsaný dopis nemělo smysl provádět k důkazu, když na věci to nemohlo nic změnit. 8. Žalobkyně má proto i nárok jen na poměrnou část nákladů řízení dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) v rozsahu 80 %, když od úspěchu 90 % žalobkyně při přiznaných 6 276 Kč celkem ze žalovaných 6 967 Kč celkem, se odečítá úspěch žalovaného 10 %. 9. Náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč a odměna advokátky za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v akt. znění (převzetí věci a sepis žaloby) v sazbě po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1, když jde o tzv. formulářovou žalobu, tedy vzor s obměňovanými údaji. Ke každému úkonu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a). Součástí je i náhrada za DPH ve výši 21% z částek mimo poplatek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a náklady jsou splatné dle § 149 o. s. ř. k rukám advokáta. Žalobkyni přiznaná výše nákladů 80 % z 1 126 Kč celkem tak činí 901 Kč. 10. V řízení byly předloženy výzvy advokáta, kterými byly upomínány žalované částky, avšak namísto dokladů o odeslání předžalobních upomínek, za niž náhradu nákladů požaduje, namísto podacích archů, kde pošta přijetí k poštovní přepravě (a tedy odeslání zásilky) potvrzuje, a které by tak i zcela postačovaly (když potřebné je jen doložení samotného odeslání výzvy), předložil soudu toliko vlastní vytvořené tabulky. Tímto způsobem a toliko sám sobě vytvořeným záznamem však není schopen dostát tomu, aby skutečně doložil, že právě žalovanému směřovaly od něho tyto zásilky. Tedy, že je skutečně odeslal a převzala je od něho pošta. Těmito dokumenty, zčásti zcela nekonkrétními a zčásti jako důkaz sám pro sebe a sebou vytvořenými, nelze doložit, že žalovanému v tomto řízení byly advokátem skutečně odeslány poštovní zásilky s uvedenými podacími čísly. Pokud by tytéž tabulky advokát předložil i v jiných řízeních, není to možné vůbec zjistit. Zápisem v takové soukromé tabulce, nelze nahradit podací lístek nebo poštovní arch potvrzený poštou. Za tento úkon tak soud odměnu nepřiznal, když jeho učinění nebylo doloženo. 11. Přestože tedy žalobkyně soudu ve skutečnosti nedoložila odeslání výzvy k plnění žalovanému před podáním žaloby, soud má za to, že je na místě žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši uvedené shora přesto přiznat. Žalovaný totiž i v řízení zůstal zcela nekontaktní. Faktické odeslání upomínky by tak na jeho postoji k dluhu zřejmě ničeho nezměnilo a předmětnému soudnímu sporu by tedy jen stěží mohlo být zabráněno. Soud proto uplatnil výjimku dle § 142a odst. 2 o.s.ř. 12. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.