13 C 250/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně postoupením nabytou pohledávku od své předchůdkyně [anonymizováno] [právnická osoba] Tvrdila, že jde o zbývající část kupní ceny dle finančního vypořádání vyúčtovaného dokladem [číslo] vystaveného 8. 10. 2018 se splatností 23. 10. 2018. Protože žalovaná řádně a včas nehradila sjednané splátky, i v takovém případě dojde dle ujednání k tomu, že se stanou splatnými i všechny zbývající splátky. 2. K výzvě soudu teprve konkretizovala, že její předchůdkyně se žalovanou měla dne 18. 12. 2017 uzavřít účastnickou smlouvu [číslo] k telefonnímu číslu [tel. číslo], jejíž součástí byla i kupní smlouva na [anonymizováno 5 slov] - Šedý. Zařízení prodala za 3 451 Kč, z nichž žalovaná při podpisu smlouvy uhradila 1 Kč, a dále měla provést 23 splátek po 150 Kč, jejichž splatnost se řídila datem splatnosti jednotlivých vyúčtování služeb, uvedeno jen takto obecně. Dlužný doplatek ceny dle odkazovaného vyúčtování činí 3 300 Kč. 3. Dále žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou měla dne 29. 11. 2017 uzavřít ještě dvě účastnické smlouvy, a to [číslo] k [anonymizováno] č. [anonymizováno], a [číslo] k [anonymizováno] č. [anonymizováno], jejichž součástí byly rovněž kupní smlouvy na zařízení [anonymizováno 5 slov]. Každé zařízení bylo prodáno za 1 649 Kč, z nichž žalovaná při podpisu každé smlouvy uhradila 39 Kč, a dále měla provést vždy 23 splátek po 70 Kč, jejichž splatnost v těchto případech nebyla tvrzena vůbec nijak. Dlužný doplatek ceny dle odkazovaného vyúčtování činí 1 540 Kč za každé z nich. 4. V rozporu s výzvou soudu pak žalobkyně neuvedla, ani od kdy konkrétně mělo být vůbec zahájeno splácení konkrétního zařízení, nedoplnila, kdy tak nastala splatnost jednotlivých splátek za ně, ani které či která konkrétně z nich nebyly žalovanou uhrazeny, čímž pak nastala splatnost i ostatních, jak tvrdila. Nařízeného jednání se rozhodla neúčastnit. 5. Po právní stránce uplatnila žalobkyně nárok z kupní smlouvy, když měla dodat sjednaná zařízení žalované oproti její povinnosti jí je splatit. Jedná se o úpravu v § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdy kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Její výše i splatnost je pak dle odst. 2 primárně věcí dohody, tu jsou ale povinny respektovat obě strany, a žalobkyně se může domáhat kupní ceny, či té její části, která je již skutečně splatná. 6. Její základní povinností v řízení je tvrdit pro věc všechny rozhodné skutečnosti podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. nejen předmět prodeje a výši ceny, ale právě zcela konkrétně i to, kdy její splatnost a proč nastala. Jestliže měla být cena splácena, bylo nezbytné tvrdit nejen výši splátky, ale právě i to, kdy byla každá splátka splatná, případně kdy byla splatná první splátka a časový interval, jak nastoupila splatnost dalších v návaznosti na ni. 7. Toto žalobkyně nedoplnila, a to případně ani uvedením období, za která byla vystavena vyúčtování, v nichž měly být splátky uvedené, a podle kterých měla žalovaná tedy hradit, a pokud jde o splatnost vyúčtování, dále pro takový případ to, kdy se dostala do dispozice žalované. 8. Potažmo v tomto konkrétním případě pak, která konkrétní splátka, kdy splatná, uhrazena nebyla, čímž se dle tvrzeného ujednání měly stát splatnými i všechny zbývající splátky. To bylo pro věc rozhodné, nikoliv to, že žalobkyně vystavila na částku finanční vypořádání, kdy pokud k tomu nebyly naplněny smluvní podmínky, nemá vystavení takové listiny na sjednanou splatnost žádný vliv. 9. Za situace, kdy tak nebylo možné z podání žalobkyně zjistit, od kdy konkrétně měla být zařízení vůbec splácena, a zda tedy již nastala splatnost vůbec některé ze splátek, a kdy se zesplatnění doplatku kupních cen mělo odvíjet právě od prodlení se splácením, aniž by však bylo konkrétně tvrzeno, co a kdy nebylo zaplaceno a vyvolalo tak zesplatnění, nebylo již jen z toho důvodu možné žalobkyni pro absenci základních potřebných tvrzení, která by byla v řízení prokazována, vyhovět. Žalobkyně i přes výzvu nedoplnila ani tvrzené datum splatnosti splátek, se kterými měla být žalovaná v prodlení, nebylo tedy ani co v řízení prokazovat (že zde byla skutečně splatná splátka, a že splácení mělo být vůbec zahájeno). Žalobkyně tak v řízení neunesla primárně břemeno tvrzení. 10. Pokud se pak žalobkyně rozhodla nařízeného jednání neúčastnit, nemohl ji soud o jejích procesních břemenech a o tom, co má tedy konkrétně dotvrdit a prokázat, poučit dle § 118a o.s.ř. Svou neúčastí se žalobkyně této výhody vzdala, když s koncem prvního jednání současně nastala i tzv. zákonná koncentrace řízení, kdy již další skutečnosti uvádět nelze, ani doplňovat návrhy na provedení dokazování. Soud proto žalobu zamítl, když nebyla ani v potřebném rozsahu uvedena tvrzení, a nebylo tak k čemu ani provádět dokazování. To pak neprováděl ani k postoupení, neboť dokud není tvrzena a prokázána splatnost pohledávky, není možné žalobě vyhovět bez ohledu na to, komu pohledávka patří. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy nárok by měla v řízení úspěšná žalovaná. Té však žádné náklady nevznikly, tedy ani nemohly být přiznány.