13 C 268/2020-58 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne 16. 6. 2020 zahájila řízení, kdy se domáhala určení, že dohoda uvedená ve výroku I tohoto rozsudku je vůči ní relativně neúčinná v rozsahu, v jakém by jinak její dlužník [jméno] [příjmení], [datum narození] nabyl podíl z dědictví po svém otci. Tvrdila, že má proti němu vykonatelnou pohledávku ve výši 105 430,20 Kč s příslušenstvím, která vznikla z leasingové smlouvy uzavřené dne [datum] s její právní předchůdkyní [anonymizováno] - [anonymizováno], a která byla přiznána platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací] dne 4. 2. 2008. Věřitelka změnila svůj název na [právnická osoba] a dále na [právnická osoba], následně pak tato společnost zanikla sloučením se žalobkyní, na kterou tak pohledávka přešla. Pohledávka je vymáhána exekučně, nejprve soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], pověřeným zdejším soudem 9. 1. 2009, po kterém úřad převzal po zániku funkce a dále pohledávku vymáhá Mgr. [jméno] [příjmení]. V průběhu exekuce zemřel dne 16. 7. 2016 otec dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], aniž by zanechal pořízení pro případ smrti. Dědické řízení po něm bylo skončeno usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 2. 2020, kdy dva ze tří zákonných dědiců, synové [jméno] a [jméno] [příjmení], uzavřeli se svou matkou, která je v tomto řízení žalovanou, dohodu o rozdělení pozůstalosti, dle které nezdědili ničeho a vše z dědictví tak nabyla žalovaná. Zůstavitel po sobě zanechal majetek ve výši 1 580 110 Kč a žalovaná namísto dlužníka žalobkyně nabyla jeho podíl o velikosti jedné třetiny na majetku v dohodě vyjmenovaném a uvedeném ve výroku I rozhodnutí. Touto dohodou dědiců tak byla zkrácena žalobkyně v možnosti uspokojení své pohledávky, neboť se jí dlužník ve prospěch blízké osoby, které tak musel být úmysl zřejmý, a presumuje se, účelově vzdal majetku z dědictví, kdy žádný jiný, ze kterého by se žalobkyně mohla uspokojit, nemá. 2. Žalovaná odmítla důvodnost žaloby, poukazovala na to, jak citelně by zasáhlo uspokojení věřitelky do jejích práv, když o majetek se zasloužili s manželem výlučně sami, jakož i na to, že by nebylo spravedlivé sanovat cizí dluh, který nijak sama nezavinila, z poctivě nabytého majetku. Dědická dohoda byla schválena soudem s tím, že není v rozporu se zákonem, a synové dle ní nepožadovali ničeho. S dlužníkem nežije, nemá o jeho majetkových poměrech žádnou povědomost stejně jako v případě druhého syna, který se rovněž majetku v její prospěch vzdal. V pozůstalostním řízení nevyvstala žádná okolnost, která by nasvědčovala tomu, že syn je zadlužen, a že by měl jednat v úmyslu zkrátit věřitele. Sama se naopak domnívá, že syn jednal poctivě a v dobré víře, když jednal takto. Má za to, že by měla být posouzena i přiměřenost pohledávky, kdy podíl z dědictví činí přes půl milionu korun, a pohledávka žalobkyně je jistě nepřiměřená, byť její výši žalovaná nezná, a měla by být vymáhána jiným vhodnějším způsobem než z tohoto podílu. Při nařízeném jednání doplnila, že exekutor do soupisu nepojal tři vozidla, ze kterých se je tak možné uspokojit, a zdůraznila, že pokud by byl prodáván spoluvlastnický podíl, mohl by jej získat spekulant, který by s ní pak mohl manipulovat, což je vzhledem k situaci a jejímu věku nepřijatelné. Jde o rodinný majetek, synům šlo o to, aby zůstal v rukou matky, a to, že tak postupovali oba synové, vyvrací, že by zde byl úmysl dlužníka krátit práva žalobkyně. 3. Soud provedl důkaz platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací], ze kterého zjistil, že byl vydán dne 4. 2. 2008, je pravomocný ke dni 20. 3. 2008, a [jméno] [příjmení], [datum narození], ukládá povinnost uhradit společnosti [právnická osoba] kromě jistiny 105 430,20 Kč ještě úrok z ní 2 % ročně ode dne 22. 6. 2004 do zaplacení a náklady řízení 34 957,70 Kč. Z leasingové smlouvy lze dovodit, že [jméno] [příjmení] měl smluvní vztah se [právnická osoba] a.s. týkající se vozidla, které měl splácet, že by však tato měla vztah k platebnímu rozkazu z ní ani z něho vyčíst nelze. Lze však uzavřít, bez ohledu na smlouvu samotnou, a to ve spojení s výpisy z obchodních rejstříků, že žalobkyně má proti [jméno] [příjmení] vykonatelnou pohledávku z citovaného platebního rozkazu. Dle výpisu z OR samotné žalobkyně totiž bylo zjištěno, že došlo k fúzi se společností [právnická osoba], a na žalobkyni tak přešlo její jmění. Z výpisu společnosti [právnická osoba] pak plyne, že původně nesla název [anonymizováno] – [právnická osoba] a následně se ještě po dalších dvou změnách přejmenovala právě na [právnická osoba], které svědčí pohledávka z platebního rozkazu, a následně změnila název ještě na [právnická osoba], která fúzovala se žalobkyní. 4. Z usnesení zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 2. 2020 pak bylo zjištěno ve shodě s tvrzeními žalobkyně, že v tomto řízení byla řešena pozůstalost po manželu žalované, kdy účastníky dědického řízení byla žalovaná jako pozůstalá manželka, a dále oba synové [jméno] a [jméno] [příjmení], [datum narození]. V dědickém řízení byl zjištěn majetek zůstavitele, který je citován ve výroku I tohoto rozhodnutí v celkové hodnotě 1 580 110 Kč. [příjmení] uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, kterou soud tímto usnesením schválil, dle které vše zůstalo žalované, a synové nepožadovali z pozůstalosti ničeho. Mj. z usnesení vyplývá, že na jméno žalované je vedena vkladní knížka, na níž zjistil dědický soud úspory ke dni úmrtí zůstavitele ve výši 200 220 Kč, a která patřila do společného jmění žalované a zůstavitele, a byla zde vypořádána. 5. Ze zprávy exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 11. 2020, kterou soud po vyjádření žalované vyžádal, bylo zjištěno, že v exekuci vedené pro oprávněnou proti [jméno] [příjmení] činí výše vymáhané pohledávky k danému dni 220 285,62 Kč. Dosud na ni nebylo nic uhrazeno, povinný s exekutorem nijak nekomunikuje, nic nesplácí, a je na něho vedeno celkem 21 exekucí. Jde o OSVČ, kdy ve vlastnictví dlužníka byla zjištěna toliko tři vozidla, a to konkrétně [příjmení] [jméno], rok výroby 1994, BMW téhož roku výroby, a Trabant vyrobený v roce 1978, kdy tato vozidla nebyla do soupisu pojata. Exekuce byla nařízena zdejším soudem v roce 2008 pod č. j. [číslo jednací]. Z vyrozumění exekutora ze dne 4. 1. 2019 vyplývá, že Mgr. [jméno] [příjmení] vyrozuměl žalobkyni jako oprávněnou o převzetí exekuce nařízené pod č. j. [číslo jednací], kdy je zde uvedeno, že exekučním titulem je právě platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací], toliko, patrně omylem, je zde uvedeno, že vydán byl 20. 3. 2008, což je datum jeho právní moci, nikoliv vydání. 6. Soud neprováděl žalovanou navržený svědecký výslech synů, když [jméno] [příjmení] měl potvrdit, že oba synové chtěli majetek ponechat matce, což je evidentní z dědického usnesení, samotný úmysl není pro věc rozhodující, jak bude osvětleno níže, a na výslechu [jméno] [příjmení] nakonec netrvala ani žalovaná, neboť údaje ohledně dluhu, ke kterým byl navržen, byly zjištěny zprávou exekutora. 7. Po právní stránce se posuzovaná věc řídí § 589 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 589 odst. 1 o. z. platí, že zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá podle odst. 2 rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka, která se tak nazývá odpůrčí žalobou. 8. K této žalobě je tak aktivně věcně legitimován věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je vykonatelná, jestliže právní jednání dlužníka zkracuje její uspokojení. Vykonatelnou se rozumí taková pohledávka, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí či exekucí, tj. pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze tyto nařídit. Taková pohledávka žalobkyně byla v řízení zjištěna, kdy bylo i prokázáno, že exekuce dokonce již řadu let probíhá. Z toho, že probíhá marně, kdy dlužník nejeví žádnou snahu svůj závazek vyrovnat, a nemá žádný postižitelný majetek, vyplývá rovněž závěr, že jednání v dědickém řízení, kdy ničeho z dědictví nepožadoval, skutečně zkracuje možnost uspokojení žalobkyně. Námitky žalované, že byla zjištěna tři vozidla, ze kterých by se mohla žalobkyně uspokojit, nejsou důvodné. Jedná se o vozidla vyrobená v roce 1994 a 1978, tj. stará 27 let a 43 let, kdy je zcela zřejmé bez dalšího, proč je exekutor nesepsal. Pokus o jejich prodej by evidentně nic kromě dalších nákladů nepřinesl. Zájmem exekutora je přitom nepochybně pohledávku vymoci, a pokud takto stará vozidla nepojal do soupisu, byl k tomu podstatný důvod. Sama žalovaná pak v řízení uvedla, že není v její moci a při počtu 21 vedených exekucí přimět syna k vyrovnání jeho závazků. Evidentně tak jediný použitelný majetek po 1