13 C 287/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 19. 3. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně doplatky kupních cen za dvě zařízení, které žalované prodala v souvislosti s uzavíranou smlouvou o službách elektronických komunikací. Konkrétně nárokovala částku 2 795 Kč za [anonymizována dvě slova] 2018, a dále pak 4 000 Kč za [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] 2019 s tím, že původně v této výši byly poskytnuty žalované na zařízení slevy, pro které ale nesplnila sjednané podmínky, a proto jí byly částky doúčtovány vrubopisy ze dne 19. 11. 2019, jejichž splatnost nastala 2. 12. 2019. 2. Žalobkyně tvrdila, pokud jde o podmínky nároku na slevu, že žalovaná se zavázala dodatkem ze dne 13. 3. 2019 k délce vztahu 24 měsíců k telefonnímu číslu [tel. číslo], čímž jí bylo umožněno získat slevu na odebrané zařízení. Rovněž se takto zavázala i dodatkem ze dne 20. 3. 2019, a to k telefonnímu číslu [tel. číslo]. Podmínkami pro slevu bylo mj. to, že během smluvených 24 měsíců trvání závazku nedojde pro jednání účastníka k ukončení či omezení délky tohoto závazku či ke změně na nižší (levnější) tarif. V takovém případě by došlo k naplnění rozvazovací podmínky pro poskytnuté slevy a žalovaná byla povinna doplatit plnou výši kupní ceny. 3. Dále uvedla, že žalovaná byla s pravidly marketingové akce [příjmení] [příjmení] seznámena, a proti podpisu odebrala 12. 3. 2019 [anonymizováno] Y5 [rok] a dne 14. 3. 2019 pak [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] 2019. Žalovaná měla povinnost řádně využívat službu a platit za ni, což však evidentně porušila, když nezaplatila tři vyúčtování za období od 16. 2. 2019 do 15. 5. 2019, konkrétně [číslo]. 4. Skutkově soud zjistil, že tvrzené dodatky ze dne 13. 3. 2019 a ze dne 20. 3. 2019, ze kterých měl žalované vzniknout závazek setrvat ve smluvním vztahu 24 měsíců, nejsou žalovanou podepsány. Stejně tak jsou bez podpisu žalované i žalobkyní předložené podmínky akce. Z dokumentů tak neplyne, že by se žalovaná k tomu, co je obsahem těchto listin, zavázala. Žalovanou podepsané jsou toliko stvrzenky – daňové příjmové doklady ze dne 12. 3. 2019 a 14. 3. 2019, kdy každý z nich obsahuje 7 položek, mimo jiné i žalobkyní tvrzená zařízení, přičemž v závěru dokladu je uvedeno prohlášení, že odběratel oproti podpisu potvrzuje, že v dokladu uváděná zařízení převzal. Data převzetí zařízení pak předchází datům, kdy se měla v rámci marketingové akce žalovaná zavázat a na základě toho odebrat zařízení. Ze žalobkyní předložených vrubopisů znějících na částky 2 500 Kč a 4 000 Kč, oba vystavené dne 19. 11. 2019, není možné zjistit, kdy a zda vůbec se dostaly do dispozice žalované, a neplyne z nich ani, že by tvrzené závazky žalovaná odsouhlasila či uznala. 5. Doručení, resp. dostání se do dispozice není možné zjistit ani z předložených vyúčtováních, která rovněž potvrzení o převzetí žalovanou neobsahují, a nelze tak dovodit, že by jejich splatnost skutečně nastala. Předložené upomínky ze dne 6. 1. 2020, z 6. 3. 2020, jakož i předžalobní upomínka ze dne 24. 4. 2021 je dle jejich textu jako přílohu neobsahovaly. Tvrzené prodlení žalované s platbami vyúčtování tak zůstalo jen v rovině tvrzení, nebylo prokázáno, když žalobkyně nedoložila, že se do dispozice žalované dostala a s jejich obsahem se žalovaná mohla seznámit. V prvé řadě pak ale ani nebylo tvrzeno, kdy byla smlouva předčasně ukončena z těchto důvodů na její straně, a nebyly k tomu ani žádné důkazy navrženy, přestože na základě toho měla žalovaná ztratit nárok na slevu. 6. Po právní stránce se žalobkyně v tomto řízení domáhala vrácení podmíněné slevy, tj. doplacení kupní ceny do plné výše, za žalované prodaná zařízení, kdy takový nárok vychází z § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“), dle kterého se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. V rámci smluvní volnosti (§ 1746 o. z.) nic nebrání stranám, aby si ujednaly podmíněné slevy, jakož i případně ztrátu nároku na ni, kdy se aktivuje povinnost doplatit cenu plnou, pokud nebudou řádně dodrženy ujednané podmínky. 7. Aby však mohla být žalobkyně se svými nároky vyplývajícími z kupních smluv úspěšná, musela by v prvé řadě prokázat, že taková dohoda mezi stranami skutečně byla sjednána. Za situace, kdy žalobkyně v řízení předložila toliko jen své listiny, které nebyly žalovanou stranou podepsány, neunesla tak břemeno důkazní o takovém ujednání. Kromě toho pak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani ohledně již splatných vyúčtováních, a tedy prodlení žalované, které mělo být důvodem pro předčasné ukončení závazku, od kterého se měla odvíjet povinnost doplatku ceny. Předčasné ukončení nejen neprokázala, ale ani netvrdila, kdy k němu došlo. 8. Pokud se pak žalobkyně rozhodla nařízeného jednání neúčastnit, nemohl ji soud o jejích procesních břemenech a o tom, co má tedy konkrétně dotvrdit a prokázat, poučit dle § 118a o.s.ř. Svou neúčastí se žalobkyně této výhody vzdala, když s koncem prvního jednání současně nastala i tzv. zákonná koncentrace řízení, kdy již další skutečnosti uvádět nelze, ani doplňovat návrhy na provedení dokazování. Soud proto žalobu zamítl, když nebylo možné vyhovět ani návrhu žalobkyně z omluvy na vydání rozsudku pro zmeškání, když dle § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) takový návrh může být učiněn jen u jednání, ke kterému se žalobce dostavil. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy nárok by měla v řízení úspěšná žalovaná. Té však žádné náklady nevznikly, tedy ani nemohly být přiznány.