13 C 292/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 12. 10. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně poměrnou část z půlročního pojistného ve výši 3 456 Kč splatného dne 8. 8. 2019 ze smlouvy uzavřené v tentýž den pod [číslo] na pojištění vozidla zn. Škoda Oktavia [registrační značka]. Konkrétně nárokovala za období do 6. 12. 2019 tedy na pojistném částku 2 254 Kč a dále pak ještě 600 Kč na paušalizovaných nákladech spojených s upomínáním a vymáháním pojistného za prokazatelně odeslanou zákonnou upomínku s upozorněním na zánik, ke které přikládá dodejku. Rovněž předmětem řízení žalobkyně učinila kapitalizovaný zákonný úrok za období od 7. 12. 2019 do 12. 10. 2020 ve výši dalších 243 Kč. 2. Skutkově soud zjistil, že strany podepsaly dne 7. 8. 2019 tvrzenou pojistnou smlouvu, kde bylo sjednáno pololetní pojistné 3 456 Kč O paušalizovaných nákladech ani částce 600 Kč v této smlouvě nic uvedeného není. Žalobkyně pak žalovanou dle předložené dodejky upomínala o žalované pojistné v říjnu 2019, zásilku si 30. 10. 2019 žalovaná proti podpisu převzala. Existoval tedy i průkazný doklad o odeslání pro potřeby tohoto řízení, kdy bylo nadbytečné, aby znovu žalovanou upomínal ještě advokát, zejména s ohledem na to, že o pojistné byla žalovaná urgována dle textu žaloby i dalšími zásilkami. 3. S ohledem na shora uvedené je důvodný nárok žalobkyně na smlouvou sjednané pojistné podle § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění, kterou se žalovanou jako spotřebitelkou dle § 419 o. z., žalobkyně uzavřela. Za žalovaných 121 dnů soud žalobkyni přiznal nárokovaných 2 254 Kč na pojistném v souladu s § 2783 odst. 2 o. z., neboť při sjednaném pololetním pojistném 3 456 Kč a délce pololetí 184 dnů připadá na každý den 18,78 Kč a žalobkyně by tak mohla nárokovat ještě částku o něco málo vyšší. Žalovaná současně v řízení nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by nárokované pojistné uhradila, a nebylo tak důvodu žalobě co do nárokovaného pojistného nevyhovět. Z dlužného pojistného, které bylo splatné již 8. 8. 2019, a do prodlení se tak žalovaná dostala již následujícím dnem, pak byl přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1968 o. z, kdy k tomuto datu je třeba stanovit i výši sazby úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Jeho sazba vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a k datu vzniku prodlení činí 10 %, za kapitalizované nárokované období tak jde o dalších 192 Kč. 4. Další částky pak neměly žádný podklad, kdy o paušalizovaných nákladech smlouva nic nestanoví a o zákonný nárok se v dalším rozsahu již nejedná, tudíž 600 Kč a ani další kapitalizovaný úrok 51 Kč nebylo možno ani přiznat. Žalobkyně má proto nárok jen na poměrnou část náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) v rozsahu 58 %, když od úspěchu 79 % žalobkyně při přiznaných 2 446 Kč celkem ze žalovaných 3 097 Kč celkem, se odečítá úspěch žalované 21 %. 5. Náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč a odměna advokáta za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v akt. znění (převzetí věci, a sepis žaloby) v sazbě po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1, když jde o tzv. formulářovou žalobu, tedy vzor s obměňovanými údaji. Ke každému úkonu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a). Součástí je i náhrada za DPH ve výši 21% z částek mimo poplatek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a náklady jsou splatné dle § 149 o.s.ř. k rukám advokáta. Žalobkyni přiznaná výše nákladů 58 % z celkových 1 126 Kč tak činí 653 Kč. 6. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokáta spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. Sama žalobkyně však žalovanou k úhradě dlužného pojistného vyzývala, a to v době, kdy již bylo splatné celé pojistné, kdy byla k dispozici s ohledem na doporučeně odeslanou zásilku i dodejka dokládající její odeslání, jak vyžaduje § 142a o.s.ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Nebylo tedy důvodu žalovanou opětovně vyzývat advokátem, když tak už dříve žalobkyně sama učinila, proto soud náhradu za tento úkon jako neúčelný nepřiznal. 7. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.