13 C 309/2021-22 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 20. 3. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně zákonný příspěvek celkem 5 720 Kč do garančního fondu [anonymizováno] za období od 27. 2. 2020 do 24. 5. 2020, tj. 88 dnů po 65 Kč, kdy žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k vozidlu. Dále žalobkyně nárokovala poplatek za mimosoudní uplatnění ve výši dalších 300 Kč za 30. 7. 2020 zaslanou výzvu k úhradě příspěvku, doručenou 3. 8. 2020 dle doplnění žalobkyně, s prodlouženou lhůtou, proto ode dne 14. 10. 2020 žalobkyně nárokuje i zákonný úrok z prodlení. 2. Po skutkové stránce soud zjistil ze zprávy Magistrátu města Liberec, odboru dopravy, že v tvrzeném období byl vlastníkem a provozovatelem vozidla uvedeného výše žalovaný, a jde o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru 1 896 cm3. K úhradě dlužného příspěvku byl žalobkyní vyzván doporučeným dopisem ze dne 30. 7. 2020, kdy tato zásilka byla dle výpisu pošty ze sledování zásilky doručena žalovanému dne 3. 8. 2020, kdy mu byla vhozena do schránky. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě nejpozději do 60 dnů, kdy mu bylo osvětleno, za co je povinen uhradit příspěvek a jak vznikla jeho výše, rovněž mu byl vyčíslen náklad za uplatnění, a byl poučen o zákonné úpravě, jakož i možnostech doložit, že povinnost k úhradě nemá, a o tom, že v případě nesplnění povinnosti budou nároky vymáhány soudně. Sama žalobkyně poté ještě, a to doporučeně upomínala upomínkou ze dne 17. 12. 2020. Kromě této upomínky II předložila žalobkyně i upomínku z 5. 11. 2020. 3. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, odst. 1, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, tj. sjednat k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel a po celou dobu, kdy je zapsáno, mít pojištění odpovědnosti jeho provozu. 4. Podle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel je stanovena ustanovením § 2 Vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., dále jen„ vyhláška“. V případě osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 činí podle § 2 odst. 1 písm. g) denní výše příspěvku 47 Kč. Dle § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše předmětných nákladů je stanovena dle § 2a vyhlášky ve výši 300 Kč. 5. Dle § 4 odst. 7 zákona musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 6. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaný byl ze zákona povinen mít za tvrzené období sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem výše uvedeného vozidla. Jelikož neprokázal, že ji splnil, byl povinen uhradit žalovaný příspěvek i náklady mimosoudního vymáhání, a to nejpozději 2. 10. 2020, kdy tímto dnem skončila šedesátidenní lhůta. 7. Neuhrazením příspěvku se žalovaný podle § 1968 o. z. dostal následujícím dnem do prodlení. Soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal i úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje jejich výše, kdy sazba byla nárokována ke dni vzniku prodlení správně, a pokud o časový rozsah, zde bylo nárokováno méně, až od data pozdějšího. 8. Plně úspěšné žalobkyni náleží dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) náhrada nákladů řízení, které jsou konkrétně tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 400 Kč (za dva úkony právní služby po 200 Kč; konkrétně převzetí věci a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu) a dále dvěma paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů, náležejícími k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky. Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně a tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí 1 126 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. 9. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokátky spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. Sama žalobkyně však žalovaného k úhradě dlužného poplatku vyzývala, ostatně jí tak ukládá i samotný zákon, a má za to i přiznánu náhradu, kdy byl k dispozici s ohledem na doporučenou zásilku i doklad o odeslání, jak vyžaduje § 142a o.s.ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Doporučeně pak odeslala i druhou upomínku ze dvou předložených. Nebylo tedy důvodu žalovaného opětovně vyzývat advokátkou, když tak už dříve žalobkyně sama učinila, proto soud náhradu za tento úkon jako neúčelný nepřiznal. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.