13 C 314/2020-30 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 11. 2. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně zákonný příspěvek celkem 5 590 Kč do garančního fondu ČKP za období od 8. 7. 2018 do 1. 10. 2018, tj. 86 dnů po 65 Kč, kdy žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, rg. zn. [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [číslo technického průkazu], neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k vozidlu. Dále žalobkyně nárokovala poplatek za mimosoudní uplatnění ve výši dalších 300 Kč za 21. 12. 2018 zaslanou výzvu k úhradě příspěvku, doručenou 5. 1. 2019, kdy jeho splatnost nastala 4. 2. 2019, proto od následujícího dne žalobkyně nárokuje i zákonný úrok z prodlení. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Výzvu si na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Po skutkové stránce soud zjistil ze zprávy Magistrátu města Liberec, odboru dopravy, že v tvrzeném období byl vlastníkem a provozovatelem vozidla rg. zn. [registrační značka] žalovaný. Dle výpisu z databáze jde o vozidlo zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3. K úhradě dlužného příspěvku byl žalobkyní vyzván doporučeným dopisem ze dne 21. 12. 2018, kdy tato zásilka byla dle sdělení pošty doručována žalovanému 28. 12. 2018, a následně uložena a zanechána výzva k vyzvednutí. Doručení zmařil žalovaný tím, že si zásilku nejpozději v poslední den úložní lhůty, tj. 7. 1. 2019, nevyzvedl, a pošta ji vrátila odesílateli. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě nejpozději do 30 dnů, kdy mu bylo osvětleno, za co je povinen uhradit příspěvek a jak vznikla jeho výše, rovněž mu byl vyčíslen náklad za uplatnění, a byl poučen o zákonné úpravě, jakož i možnostech doložit, že povinnost k úhradě nemá, a o tom, že v případě nesplnění povinnosti budou nároky vymáhány soudně. 4. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, odst. 1, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, tj. sjednat k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel a po celou dobu, kdy je zapsáno, mít pojištění odpovědnosti jeho provozu. 5. Podle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel je stanovena ustanovením § 2 Vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., dále jen„ vyhláška“. V případě osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí podle § 2 odst. 1 písm. h) denní výše příspěvku 65 Kč. 6. Podle § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše předmětných nákladů je stanovena dle § 2a vyhlášky ve výši 300 Kč. 7. Dle § 4 odst. 7 zákona musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 8. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaný byl ze zákona povinen mít za tvrzené období sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem výše uvedeného vozidla. Jelikož neprokázal, že ji splnil, byl povinen uhradit žalovaný příspěvek i náklady mimosoudního vymáhání, a to nejpozději 6. 2. 2019, kdy tímto dnem skončila třicetidenní lhůta. 9. Neuhrazením příspěvku se žalovaný podle § 1968 o. z. dostal následujícím dnem do prodlení. Soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal i úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje jejich výše, kdy sazba byla nárokována ke dni vzniku prodlení správně, a pokud o časový rozsah, zde bylo nárokováno více, než bylo možné soudem přiznat. Žalobkyně totiž tvrdila dřívější datum doručení výzvy, než které z jí navrženého důkazu bylo nakonec zjištěno. V tomto rozsahu byla žaloba proto částečně zamítnuta a úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán k prvnímu dni skutečného prodlení s úhradou. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž měla v řízení neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení, které jsou konkrétně tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 400 Kč (za dva úkony právní služby po 200 Kč; konkrétně převzetí věci a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu) a dále dvěma paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů, náležejícími k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky. Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně a tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí 1 126 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. 11. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokáta spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. [jméno] žalobkyně však žalovaného k úhradě dlužného poplatku vyzývala, ostatně jí tak ukládá i samotný zákon, kdy byl k dispozici s ohledem na doporučenou zásilku i doklad o odeslání, jak vyžaduje § 142a o.s.ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Nebylo tedy důvodu žalovaného opětovně vyzývat advokátem, když tak už dříve žalobkyně sama, proto soud náhradu za tento úkon advokáta jako neúčelný nepřiznal. 12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.