13 C 499/2020-14 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila dne 28. 7. 2020 řízení formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu o zaplacení dlužných jízdných po 18 Kč a přirážek k nim vždy ve výši dalších 1 500 Kč za celkem dvě jízdy žalovaného, který v těchto případech použil žalobkyní provozovanou hromadnou dopravu a při přepravních kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem. Konkrétně se jednalo o cestu dne 25. 11. 2019 v 09:31 hod na tramvajové lince č. 02 a dne 2. 5. 2019 v 11:08 hod na autobusové lince č. 41. Výše jízdného je dána tarifem, přirážku stanoví smluvní přepravní podmínky, ze kterých také plyne, že datem splatnosti je 16. kalendářní den po uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku. Žalovaný ničeho neuhradil, žalobkyně proto požaduje též zaplacení úroků z prodlení z uvedených částek. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Výzvu si na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Skutkově soud z„ Hlášení o provedené přepravní kontrole“, [číslo] zjistil, že žalovaný se dne 2. 5. 2019 v 11:08 hod. přepravoval prostředkem veřejné dopravy na lince 41 a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem. Obdobná situace nastala dne 25. 11. 2019 v 09:31 hod., kdy se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy na lince 02 a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem, o čemž svědčí„ Hlášení o provedené přepravní kontrole“, [číslo]. Jeho totožnost byla zjištěna z OP, údaje pak souhlasí i s údaji v CEO. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti, rovněž tak nejzazší termín splatnosti jízdného a přirážky k jízdnému, tj. 16. kalendářní den po provedení přepravní kontroly, od kterého má žalobkyně dle smluvních přepravních podmínek nárok uplatnit zákonný úrok z prodlení. 4. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, kdy závazku dopravce ze smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení koresponduje závazek cestujícího zaplatit jízdné. 5. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle § 18a odst. 3 výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, kdy je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Žalovaný nastoupením do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní s ní tímto uzavřel smlouvu o přepravě v hromadné dopravě a akceptoval povinnost mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole, jinak kromě jízdného zaplatit na místě i přirážku k němu. Tím, že nebylo v době kontroly a poté ani do 16. dne od provedení kontroly zaplaceno, dostal se žalovaný v souladu s čl. 4 odst. 12 smluvních přepravních podmínek uplynutím 16. dne od kontroly dle § 1968 občanského zákoníku do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od 17. dne následujícího po provedené kontrole. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění ve výši 100 Kč za vyhotovení a podání žaloby ve věci samé a za výzvu k plnění. Žalobkyně doložila ke každé pohledávce jak výzvu k plnění, tak vždy i vrácenou zásilku od ní. Ve smyslu § 142a o.s.ř. je pak i odeslání výzvy podmínkou pro přiznání náhrady nákladů řízení. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.