13 C 525/2020-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila dne 28. 7. 2020 řízení formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, o zaplacení dlužných jízdných po 18 Kč a přirážek k nim vždy ve výši dalších 1 500 Kč za celkem tři jízdy žalovaného, který v těchto případech použil žalobkyní provozovanou hromadnou dopravu a při přepravních kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem. Konkrétně se jednalo o cestu dne 4. 12. 2019 v 18:07 hod na autobusové lince č. 30, dne 28. 6. 2019 v 23:08 hod na tramvajové lince č. 04 a dne 13. 2. 2019 v 06:24 na autobusové lince č. 41. Výše jízdného je dána tarifem, přirážku stanoví smluvní přepravní podmínky, ze kterých také plyne, že datem splatnosti je 16. kalendářní den po uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku. Žalovaný ničeho neuhradil, žalobkyně proto požaduje též zaplacení úroků z prodlení z uvedených částek. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Výzvu si na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Skutkově soud z„ Hlášení o provedené přepravní kontrole“, [číslo] zjistil, že žalovaný se dne 4. 12. 2019 v 18:07 hod. přepravoval prostředkem veřejné dopravy na lince 30 a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem. Jeho totožnost byla zjištěna z cestovního dokladu [číslo] údaje pak souhlasí i s údaji v CEO. Obdobná situace nastala dne 28. 6. 2019 v 23:08 hod., kdy se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy na lince 04 a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem, o čemž svědčí„ Hlášení o provedené přepravní kontrole“, [číslo]. Jeho totožnost ověřovala Policie České republiky. Rovněž i dne 13. 2. 2019 v 06:24 hod. se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy na lince 41 a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem, o čemž svědčí„ Hlášení o provedené přepravní kontrole“, [číslo]. Jeho totožnost ověřovala Městská policie. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti, rovněž tak nejzazší termín splatnosti jízdného a přirážky k jízdnému, tj. 16. kalendářní den po provedení přepravní kontroly, od kterého má žalobkyně dle smluvních přepravních podmínek nárok uplatnit zákonný úrok z prodlení. 4. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, kdy závazku dopravce ze smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení koresponduje závazek cestujícího zaplatit jízdné. 5. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle § 18a odst. 3 výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, kdy je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Žalovaný nastoupením do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní s ní tímto uzavřel smlouvu o přepravě v hromadné dopravě a akceptoval povinnost mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole, jinak kromě jízdného zaplatit na místě i přirážku k němu. Tím, že nebylo v době kontroly a poté ani do 16. dne od provedení kontroly zaplaceno, dostal se žalovaný v souladu s čl. 4 odst. 12 smluvních přepravních podmínek uplynutím 16. dne od kontroly dle § 1968 občanského zákoníku do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od 17. dne následujícího po provedené kontrole. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění ve výši 100 Kč za vyhotovení a podání žaloby ve věci samé a za výzvu k plnění. Žalobkyně doložila výzvu dokonce samostatně ke každé pohledávce, a to vždy i vrácenou zásilku od ní. Ve smyslu § 142a o.s.ř. je pak i odeslání výzvy podmínkou pro přiznání náhrady nákladů řízení. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.