19 C 219/2021-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 25 022 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobcem smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 16 100 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou rovněž poplatek ve výši 4 156 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 14. 3. 2020. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit žalobci rovněž účelně vynaložené náklady za písemné výzvy v celkové výši 2 500 Kč, a zákonný úrok z prodlení. Zároveň žalobce žalované vyčíslil smluvní pokutu ve výši 4 766 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne [datum] se, ač řádně a včas předvolána, nedostavila. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaná o odročení jednání nepožádala, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalovaná uzavřela s žalobcem tuto smlouvou, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované prostředky ve výši 13 100 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala tyto prostředky žalobci vrátit i s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 406 Kč, celkem tedy 16 506 Kč, a to nejpozději do 14. 3. 2020. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Smluvní strany si ve smlouvě rovněž ujednaly, že v případě prodlení veškeré poplatky přirůstají k jistině. Žalobce dle smlouvy může po žalované mimo jiné požadovat účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč za každou písemnou výzvu k úhradě. Dále si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení žalované. Z dodatku ke smlouvě ze dne [datum] bylo zjištěno, že zápůjčka byla navýšena o 3 000 Kč a poplatek byl navýšen o 750 Kč. Celková výše zápůjčky tak činila 16 100 Kč a celková výše poplatku činila 4 156 Kč. Z všeobecných obchodních podmínek žalobce byly zjištěny podmínky, za nichž žalobce poskytuje zápůjčky. Z relevantních částí výpisů z účtu žalobce bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované dne [datum] částku 13 100 Kč a dne [datum] částku 3 000 Kč. Žalovaná však své závazky včas a řádně neuhradila, žalobce ji opakovaně vyzýval k úhradě dluhu, jak bylo prokázáno jednotlivými upomínkami (ze dne 21. 3. 2020, 28. 3. 2020, 4. 4. 2020, 13. 4. 2020 a 28. 4. 2020). Předžalobní výzvy ze dne 22. 11. 2020 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla změněna dodatkem ze dne [datum]. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 100 Kč. Žalovaná se zavázala tyto vrátit i s poplatky za poskytnutí půjčky ve výši 4 156 Kč. Žalovaná však své závazky neuhradila řádně a včas. Žalobce ji následně zaslal celkem 5 písemných výzev k úhradě, když za každou si účtuje 500 Kč za účelně vynaložené náklady. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v prodlení s plněním závazků vyplývajících ze smlouvy, žalobce jí vyúčtoval v souladu se smluvními ujednáními smluvní pokutu ve výši 4 766 Kč. 5. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Dle § 2390 o.z. přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, v tomto případě peníze, tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Při zápůjčce peněžité lze rovněž ujednat úroky. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 16 100 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Žalobce rovněž prokázal, že žalovanou celkem pětkrát upomínal a náleží mu tak náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Žalovaná své závazky dosud neuhradila, ani jiným způsobem neprokázala jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalované povinnost tyto částky uhradit. 6. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalovaná svůj závazek neuhradila řádně a včas, žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 8. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 202 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 022 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.