21 C 150/2021-70 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovanému zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] credit s.r.o. a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 5 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 36 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 6. 2. 2019, což nesplnil. Předmětná pohledávka ze smlouvy o úvěru přešla na žalobkyni dne 27. 9. 2019 a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně požadovala po žalovaném, pokud šlo o smluvní úrok pouze 9,75 % ročně, nikoliv sjednaných 36 % ročně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaného vyzvala dne 25. 9. 2020 k zaplacení předmětné částky před podáním žaloby, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud využil ustanovení § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se nevyjádřil. 4. Soud vyšel z žalobkyní předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl se sjednanými smluvními úroky vrátit do 6. 2. 2019. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka přešla na žalobkyni. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. 5. Po právní stránce soud zhodnotil věc tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ze které vznikla žalovanému povinnost vrátit zapůjčené finanční prostředky spolu se sjednaným poplatkem, což žalovaný nesplnil. Předmětná pohledávka ze smlouvy o úvěru přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, z čehož je i dovozována aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu. Žalobkyně svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný byl v řízení zcela pasivní a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 6. Žalobkyni byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 obč.zák. ve spojení s nař.vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byl v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t..