21 C 281/2021-54 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 132 653,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 138 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 2 217,98 Kč, a to počínaje dnem 15. 12. 2018. [příjmení] poskytla žalované úvěr v souladu se Smlouvou. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a prohlásila úvěr dopisem ke dni 11. 5. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž porušila svoji splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 132 653,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 765,8 Kč od 12. 5. 2020 do 15. 6. 2020, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 79,01 Kč od 12. 5. 2020 do 15. 6. 2020, smluvní poplatky ve výši 1 755,00 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25.02.2020 ve výši 13 876,06 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 132 093,03 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 14,90 % p.a. z částky 132 093,03 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení a dlužné poplatky ve výši 560,44 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. 3. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná s původním věřitelem, společností [právnická osoba] uzavřela smlouvu o úvěru, přičemž úvěr měl být žalované poskytnut ve výši 138 000 Kč, a to dne [datum] převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 2 217,98 Kč, kdy první splátka byla stanovena na 15. 12. 2018 Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Z produktových podmínek mimo jiné vyplývá, že v případě prodlení dlužníka je věřitel oprávněn prohlásit závazek za okamžitě splatný. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že dne [datum] čerpala žalovaná poskytnutý úvěr. Žalovaná úvěr řádně splácela do konce roku 2018, pak již splátky nehradila řádně a včas. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný a souvisejícího podacího poštovního archu soud zjistil, že dopisem ze dne 12. 5. 2020 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k úhradě dlužné částky. Dopis byl žalované odeslán dne 12. 5. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2020 soud zjistil, že mezi bankou a žalobkyní došlo k postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovanou. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 28. 7. 2020, jak vyplývá z oznámení ze dne 28. 7. 2020 a poštovního podacího archu. Ačkoliv byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu, a to předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2020, na svůj dluh dosud neuhradila ničeho. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi (předchůdcem žalobkyně) bankou a žalovanou byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 138 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto vrátit ve pravidelných 120 měsíčních splátkách po 2 217,98 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut dne [datum]. Žalovaná však splátky úvěru nehradil řádně a včas, proto původní věřitel využil svého práva a dopisem ze dne 12. 5. 2020 úvěr zesplatnil v celé výši. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2020 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Ačkoliv byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, svůj dluh dosud neuhradil. 5. Žalovaná je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaný je státním občanem [země]. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná má poslední známé bydliště v České republice, a to na adrese [datum], [PSČ] [obec] [anonymizováno] – [obec]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaná není státním příslušníkem České republiky, má zde však své poslední známé bydliště. 6. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o. z. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že předchůdce žalobce poskytne žalované částku 138 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně úroků a poplatků. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaná své závazky dosud neuhradila, ani jiným způsobem neprokázala jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalované povinnost tuto částku uhradit. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 8. S ohledem na to, že provedeným dokazováním byla prokázána tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 700,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 307 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 132 653,47 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 420 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 6 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 160 Kč ve výši 4 233,6 Kč.