21 C 304/2021-30 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou došlou na soud dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 586,12 Kč s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky ze smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalobce tvrdil, že mezi jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu [číslo] dne [datum], na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] uzavřena dne [datum], smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč. Žalovaný se dle tvrzení žalobce zavázal čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný překročil povolený debetní zůstatek a ani přes opakované urgence nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal. [právnická osoba] tedy ke dni 1. 4. 2020 převedla v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami dlužnou částku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Žalobce tvrdil, že předmětná smlouva o úvěru na žalobce přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 30. 11. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 28. 12. 2020. Žalobce tvrdil, že žalovaného vyzval dne 3. 2. 2021 tzv. před žalobní výzvou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud využil ustanovení § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se nevyjádřil. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve spojení s obchodními podmínkami [obec] spořitelny a výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být vrácen ve sjednané době, avšak vrácen nebyl. Předmětná pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 30. 11. 2020 přešla na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným 28. 12. 2020. Z předžalobní upomínky ve spojení s dodejkou doporučeného psaní bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Po právní stránce soud zhodnotil věc, tak že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzavřena smlouva o úvěru, ze které vznikla žalovanému povinnost vrátit zapůjčené finanční prostředky spolu se sjednaným poplatkem, což žalovaný nesplnil. Předmětná pohledávka ze smlouvy o úvěru přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce, z čehož je i dovozována aktivní věcná legitimace žalobce ve sporu. Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný byl v řízení zcela pasivní a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 6. Žalobci byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o.z., ve spojení s nař.vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 586,12 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.