21 C 410/2020-29 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 5 963 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 6. 2. 2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“). Smlouvu žalovaný uzavřel prostřednictvím webové stránky [anonymizováno]. Na základě Smlouvy žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, které žalovanému zaslal na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 6. 2. 2017. Žalovaný se zavázal za poskytnutou zápůjčku uhradit poplatek ve výši 1 463 Kč. Účastníci si ve Smlouvě ujednali splatnost jistiny a poplatku na den 6. 3. 2017. Žalovaný neuhradil smluvní závazky řádně a včas. Žalovaný byl ze strany žalobce upomínán k zaplacení dlužné částky. Žalobce tak požaduje uhrazení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením za písemné výzvy žalovanému ze dne 13. 3. 2017, 20. 3. 2017, 27. 3. 2017 a 5. 4. 2017 ve 2 000 Kč dle článku 2.3 Smlouvy. Pohledávka za žalovaným se skládá z jistiny ve výši 4 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 463 Kč a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení dle čl. 2 Smlouvy, přičemž žalobce v žalobě vymáhá smluvní pokutu pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, tj. požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny 4 500 Kč za dobu od 7. 3. 2017 do 20. 7. 2018 Vedle toho žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 5 963 Kč (součet jistiny a poplatku) od 7. 3. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti této částky. Žalobce zaslal žalovanému dne 8. 1. 2019 předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud z předložených listin zjistil, že dne 6. 2. 2017 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o zápůjčce. Podle této Smlouvy poskytl žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 4 500 Kč zasláním na účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 463 Kč a to spolu s poskytnutým úvěrem nejpozději do 6. 3. 2017. Odeslání peněz na bankovní účet žalovaného prokázal žalobce výpisem ze svého účtu. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Účastníci si ve Smlouvě ujednali povinnost žalovaného uhradit v případě prodlení náklady za vyhotovení a zaslání každé upomínky ve výši 500 Kč při maximálním počtu pěti výzev. Přes upomínání ze strany žalobce nebyla zápůjčka a sjednaný poplatek za její poskytnutí žalovaným uhrazena. Žalobce žalovaného vyzýval k jejich úhradě upomínkami ze dne 13. 3. 2017, 20. 3. 2017 27. 3. 2017 a 5. 4. 2017. Právní zástupkyně žalobce žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě dluhu ve výši 8 945 Kč dopisem ze dne 8. 1. 2019, který byl odeslán 8. 1. 2019. 5. Dle § 1757 odst. 1 o. z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. 6. Dle § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. 7. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Dle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. V daném případě při posuzování žaloby, po stránce skutkové i právní, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi stranami bylo sjednáno, že žalobce žalovanému poskytne zápůjčku ve sjednané výši. Žalobce smlouvou a výpisem z účtu prokázal, že žalovanému peněžní prostředky poskytl. Žalovaný však podmínky smluvního vztahu porušil tím, že řádně a včas nesplatil poskytnutý úvěr a poplatek za jeho poskytnutí. Žalobce žalovaného vyzval dopisem k úhradě dluhu. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku dluhu. Soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do jistiny 4 500 Kč, tak smluveného poplatku za poskytnutí úvěru z úvěru 1 463 Kč a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 000 Kč. 11. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši ve výši 8,05 % ročně z částky 5 963 Kč od 7. 3. 2017 do zaplacení. 12. Žalobce se rovněž domáhal úhrady smluvní pokuty sjednané ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení a to dle bodu 2.3 uzavřené smlouvy mezi účastníky (§ 2048 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Návrhu žalobce na úhradu smluvní pokuty (ve snížené výši oproti ujednání ve smlouvě) soud vyhověl, neboť dlužník byl ve smlouvě na právo věřitele smluvní pokutu upozorněn a požadovaná výše smluvní pokuty odpovídá § 120 odst. 2 a 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 963 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. 14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval ustanovení § 14b a.t., neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru - mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. 15. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.