22 C 100/2020-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 17 401 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 25.8.2013 s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen " Smlouva). Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou rovněž částku ve výši 12 541 Kč, tzv. souhrnný poplatek tvořeným součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 916 Kč v sazbě 19,98 % ročně, odměnou za administrativní zpracování půjčky 2 850 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek 7 775 Kč, a to formou 60 týdenních splátek á 460 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena 2.6.2015. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo požadovat úhradu celé zbylé neuhrazené části celkové dlužné částky, které činila na dlužné půjčce 9 477 Kč a na dlužném poplatku 7 924 Kč. Neuhrazená půjčka se pak úročí úrokem 19,98 % ročně a úrokem z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. 2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.5.2017, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobce, [právnická osoba] Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15.5.2017. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 17 401 Kč spolu s příslušenstvím, tedy kapitalizovaným úrokem ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny od 1.10.2015 do data postoupení v částce 3 076,30 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny od 10.6.2015 do data postoupení v částce 1 475,63 Kč. 3. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky na žalobce, až do dne podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 14.1.2021 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] dne 25.8.2013 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobci celkem 27 541 Kč (půjčených 15 000 Kč a poplatek 12 541 Kč tvořený součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 916 Kč v sazbě 19,98 % ročně, odměnou za administrativní zpracování půjčky 2 850 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek 7 775 Kč) v 60 týdenních splátkách po 460 Kč, s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne po uzavření smlouvy. Součástí Smlouvy byly i Smluvní podmínky, které dle Smlouvy byly na zadní straně formuláře. Z čl. 1 Podmínek bylo zjištěno, že klient byl seznámen s výší roční procentní sazby nákladů (RPSN) půjčky. Dopisem ze dne 15.5.2017 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný vyzván k zaplacení 17 401 Kč s příslušenstvím ze smlouvy [číslo] s tím, že byl upozorněn na soudní řízení. Dále byla žalovanému zaslána Předžalobní upomínka, o čemž svědčí poštovní podací arch. Smlouva o postoupení pohledávek byla mezi žalobcem a [právnická osoba] uzavřena dne 15.5.2017, součástí seznamu je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. 6. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ust. § 657 a § 658 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravující smlouvu o půjčce. Podle těchto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze rovněž dohodnout úroky. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, a přestože žalobce doklad o vyplacení částky nedoložil, žalovaný tento fakt nesporoval, když zůstal ve sporu pasivní. Dle Smlouvy se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce 15 000 Kč a dále uhradit celkem 12 541 Kč tzv. poplatek tvořený rovněž smluveným úrokem. Celkem tak měl žalovaný žalobci vrátit 27 541 Kč během 60 týdnů. Hradil však nepravidelně, dle zůstatku částky, kterou žalobce požaduje na poplatku a na jistině, uhradil do dne postoupení pohledávky celkem 10 140 Kč. Že by žalovaný celý dluh, či větší část, než tvrdil žalobce, uhradil, tedy že by jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, žalovaný ani netvrdil. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 s přihlédnutím k výši úroků ve výši 1 475,63 Kč a dále úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 401 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.