23 C 394/2019 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 1 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 484 Kč od 22. 3. 2016 do 14. 3. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 984 Kč od 15. 3. 2017 do 15. 8. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 584 Kč od 16. 8. 2017 do zaplacení. 2. Žalující strana tvrdila, že žalované straně provedla dne 10.2.2016 odborné [anonymizováno] vyšetření biologického materiálu za účelem vyšetření přítomnosti alkoholu a jiné návykové látky. Učinila tak na základě požadavku [stát. instituce], která žalovanou stranu k žalující straně zavezla, neboť se u žalované strany domnívala podezření ze spáchání přestupku, či trestného činu. Vyšetření žalované strany bylo pozitivní a z toho důvodu vznikla žalované straně povinnost uhradit provedené vyšetření žalující straně. Žalovaná strana ničeho neuhradila a žalující straně se proto v řízení domáhala vedle úhrady částky 1 584 Kč dále i zákonného úroku z prodlení. 3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 6. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. 7. Po právní stránce byly žalující stranou v řízení uplatněny nároky podle zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, (dále jen„ zákon o ochraně“). Podle § 16 odst. 8 věty prvé zákona o ochraně vyšetření biologického materiálu a dopravu do [anonymizováno] zařízení za účelem provedení odborného [anonymizováno] vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky než alkoholu, vyšetřovaná osoba. 8. Aby mohla být žalující strana se svou žalobou úspěšná, musela by v prvé řadě prokázat svá tvrzení obsažená v žalobním návrhu, neboť toto je její základní procesní povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. 9. Soud vyzval žalující stranu, aby prokázala zjištění přítomnosti alkoholu, či omamných a psychotropních látek při provedeném vyšetření u žalované strany. Žalující strana na výzvu soudu nijak nereagovala a to i po upozornění ze strany soudu, že bez prokázání této skutečnosti nemůže být žalobě vyhověno. 10. Žalobu proto nezbylo než v celém rozsahu zamítnout pro neunesení břemene důkazního, když žalující strana neprokázala přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky než alkoholu u žalované strany. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Plně úspěšná byla v řízní žalovaná strana, a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Protože jí však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.