25 C 123/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit celkovou částku 33 223 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu [anonymizováno] ze dne [datum] pro odběrné místo na adrese [adresa žalované]. Žalobkyně vyúčtovala žalované dodanou elektřinu fakturou [číslo] na částku 29 320 Kč, která byla splatná dne 10. 4. 2020, přičemž z této faktury zbývá uhradit 17 027 Kč. Dále vyúčtovala žalované fakturou [číslo] poplatek za upomínku na částku 200 Kč, která byla splatná dne 12. 6. 2020. Dále vyúčtovala žalované fakturou [číslo] náklady spojené s přerušením na částku 807 Kč, která byla splatná dne 16. 6. 2020. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalované deaktivační poplatek ve výši 6 050 Kč a konečně fakturou [číslo] vyúčtovala žalované částku 10 639 Kč, přičemž z této částky zbývá uhradit 9 139 Kč. 2. Žalovaná je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, a žalovaná je státním občanem [země]. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaná není státním příslušníkem České republiky, má zde však povolen pobyt. 3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv ji byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce jako obchodník a žalovaná jako zákazník uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu [anonymizováno] pro odběrné místo na adrese [ulice a číslo] (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu [anonymizováno]). Žalobce vyúčtoval žalované dodanou plyn za období od [datum] do [datum], kdy spotřeba plynu činila 21, [číslo] MWh, fakturou [číslo] na částku 21 820 Kč, která byla splatná dne 10. 4. 2020 (prokázáno fakturou [číslo]). Fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne 12. 6. 2020 na částku 200 Kč žalobce žalované vyúčtoval poplatek za upomínku (prokázáno upomínkou ze dne 8. 6. 2020 a fakturou [číslo]). Fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne 16. 6. 2020 na částku 807 Kč žalobce žalované vyúčtoval náklady spojené s přerušením dodávky (prokázáno fakturou [číslo]). Fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne 16. 7. 2020 na částku 6 050 Kč žalobce žalované vyúčtoval deaktivační poplatek ve výši 6 050 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne 4. 8. 2020 na částku 9 139 Kč žalobce žalované vyúčtoval plyn ve výši 9 139 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). 6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně dodávala žalovanému plyn na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, avšak žalovaná cenu řádně dodaného a vyúčtovaného plynu (nedoplatek 17 027 Kč, splatný ke dni 10. 4. 2020 a nedoplatek 9 139 Kč, splatný ke dni 4. 8. 2020) v plné výši neuhradila. Proto žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužných částek. Žalobkyně dále žalované vyúčtovala náklady spojené se zahájením procesu přerušení dodávky (807 Kč), deaktivační poplatek (6 050 Kč) a poplatek za upomínku (200 Kč), které žalovaná rovněž neuhradila. 7. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil takto: Dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 458/2000 Sb.“), se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. 8. V souladu s výše uvedenými ustanoveními byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na jejímž základě žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalovanému plyn do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodaný plyn a související služby zaplatit. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodaný plyn řádně vyúčtovala. Stejně tak žalobkyně žalované vyúčtovala sjednané náklady spojené s přerušením dodávky, sjednaný deaktivační poplatek a sjednaný poplatek za upomínku. Žalovaná však netvrdila ani neprokázala, že by vzniklé nedoplatky za dodávku plynu a vyúčtované poplatky v plné výši uhradila, že její povinnost k úhradě těchto částek vůbec nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nároky žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněných částek z titulu nedoplatků za dodávku plynu a sjednaných poplatků za oprávněné a uložil žalované povinnost tyto částky žalobkyni uhradit. 9. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaná nezaplatila žalobci fakturami vyúčtované dodaný plyn a související poplatky, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 507 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 329 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 223 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 11. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odp