26 C 14/2021-23 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se svým podáním domáhal vydání rozhodnutí, které by uložilo žalované povinnost k úhradě žalované částky z toho důvodu, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce úvěr tzv. poskytnutím revolvingového rámce, z něhož bylo ke dni 30. 1. 2020 čerpáno 85 743 Kč. Tento poskytnutý úvěr měl být splácen formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5% dlužné částky, minimálně ale 500 Kč, splatných vždy k 10. dni v měsíci, počínaje následujícím měsícem po měsíci, v němž byly peněžité prostředky čerpány, nicméně se tak nedělo, pročež žalobce úvěr zesplatnil a od smlouvy o úvěru odstoupil, když byl dále dle smluvních podmínek oprávněn požadovat krom doplatků jistiny úhradu 8% smluvní pokuty z každé dlužné částky. Odstoupením od úvěrové smlouvy a zesplatněním úvěru se tak dluh žalovaného stal splatným v celém rozsahu a je dlužnými tvořen měsíčními splátkami úvěru ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 39 438,03 Kč, dále kapitalizovanými úroky 1 655 Kč, dlužným pojistným 299,50 Kč a smluvní pokutou 131,94 Kč za prodlení se splácením úvěru. Celkem tak po odstoupení od úvěrové smlouvy činila dlužná částka 41 525,03 Kč a v době mezi odstoupením od úvěrové smlouvy a podáním žaloby nebylo na tento dluh nijak plněno. V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání. Z žalobcem předložených listinných důkazů pak soud dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným byl založen na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze dne [datum], když následně, jak soud zjistil z výpisu z úvěrového účtu klienta, v rámci sjednaného úvěrového rámce byly v době od uzavření smlouvy poskytnuty různě vysoké částky. Tyto částky měly být pak spláceny pravidelnou měsíční splátkou, ale jak plyne opět z výpisu z úvěrového účtu, po celou dobu trvání smluvního vztahu se tak dělo nepravidelně. Proto následně odstoupil žalobce v souladu se svými obchodními podmínkami od výše uvedené úvěrové smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě částek, jež jsou nyní předmětem žaloby, avšak bezvýsledně. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky došlo k uzavření úvěrové smlouvy dle § 2395 a následujících NOZ. Poskytnuté finanční prostředky pak byl žalovaný povinen žalobci, jakožto věřiteli, platit jednotlivé úvěrové splátky, a to ve sjednané výši, když ty ale nebyly hrazeny v průběhu smluvního vztahu v souladu s ujednáními úvěrové smlouvy, což mělo za následek odstoupení od tohoto smluvního vztahu ze strany žalobce. Naopak žalovanému tak vznikla povinnost k úhradě dlužných splátek za dobu, od kdy přestal splátky hradit do okamžiku odstoupení od smlouvy a dále k úhradě splátek, jež měl předpokládaně uhradit, pokud by smluvní vztah nadále řádně trval. Proto mu soud uložil povinnost tuto částku žalovanému zaplatit, a to spolu se sankcí – úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 1970 NOZ a vyhlášky 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci zcela úspěšný a přísluší mu proto právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady byly tvořeny jednak zaplaceným soudním poplatkem 1 595 Kč a dále pak náklady na právní zastoupení žalobce advokátem dle § 14b vyhlášky 177/1996Sb. a to za 2 úkony právní pomoci po 500 Kč (převzetí věci, sepis žaloby) a jeden úkon za 250 Kč (sepis výzvy k plnění) a za 3 režijní paušály po 100 Kč.