26 C 83/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím s tím, že uzavřela dne 18. 2. 2020 se žalovaným smlouvu k službě [anonymizováno] účet – smlouvu o nákupním účtu, dále jen smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala uhradit e-shopům kupní cenu za žalovaného a ten se zavázal, v případě, že od smlouvy neodstoupí, zaplatit žalobkyni kupní cenu. Na základě této smlouvy provedla žalobkyně za žalovanou platby v celkové výši 5 658,02 Kč. V souladu s obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy, žalobkyně dále požadovala poplatky z prodlení v celkové výši 2 145,50 Kč. Uhradila ale žalobci pouze 1 698 Kč. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala uhradit e-shopům kupní cenu za žalovanou a ta se zavázala, v případě, že od smlouvy neodstoupí, zaplatit žalobkyni kupní cenu. Na základě této smlouvy provedla žalobkyně za žalovanou platby v celkové výši 5 685,02 Kč, které požadovala po žalované uhradit. Vzhledem k tomu, že platby nebyly uhrazeny řádně a včas, byl žalovaná dále povinen uhradit poplatky v celkové částce 2 145,50 Kč. 4. Soud věc právně posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena tzv. inominátní smlouva podle ustanovení § 1746 o. z., dle které se žalobkyně zavázala uhradit třetím subjektům kupní cenu za předmět koupě zakoupený žalovanou a ta se zavázala zaplatit žalobkyni částky, které za žalovaného uhradila včetně poplatků- Zaplatila ale jen část, totiž 1 698 Kč. 5. Jelikož z žalobkyní předložených důkazů vyplývá nárok žalobkyně, a protože byla žalovaná nečinná a neoznačila ani nepředložila žádný důkaz o tom, že by pohledávku uhradila, případně že by pohledávka zanikla na základě jiné skutečnosti, soud žalobě v celém rozsahu vyhovět. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného příslušenství pohledávky dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 387 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.