26 C 84/2021-16 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit mu žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, firmou [právnická osoba] byla 28. 1. 2007 uzavřena Smlouva o půjčce, [číslo] na jejímž základě převzal žalovaný osobně částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 24 600 Kč a to formou 40 týdenních splátek á 615 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nemá námitek. Vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.). Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena Smlouva o půjčce podle zákona 40/1964Sb. (občanský zákoník), potažmo tehdy účinného znění zákona o spotřebitelském úvěru ([číslo]). Předmětem takto uzavřené smlouvy pak byla půjčka částky 15 000 Kč, kterou měl dlužník vrátit smluveným způsobem, tedy konkrétně formou 40 týdenní splátek po 615 Kč. Protože tak ale neučinil v plném rozsahu, uložil mu tuto povinnost soud, když žalovaný neprokázal, že by jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem. Dle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Dle ust. § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 téhož ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 526 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení z dlužné částky. Protože žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č.142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb., z dlužné jistiny, je jeho nárok i jeho výše v souladu se zákonem a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaný je proto povinen nahradit žalobci částku 800 Kč vynaloženou na zaplacení soudního poplatku a za právní zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky 177/1996Sb. za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč, 1 úkon 150 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a 21% DPH.