26 C 92/2021-17 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit mu náklady soudního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“) uzavřel se žalovaným dne 5. 6. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet nazvanou [anonymizováno] půjčka [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2 421,54 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 21,7 % p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek, pročež přistoupila banka ke dni 13. 2. 2020 k zesplatnění dluhu, čímž se stal celý dluh splatným. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 99 171,27 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 086,29 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 703,22 Kč, poplatků za vedení úvěrového účtu ve výši 1 995 Kč. V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání, vycházeje z obsahu žalobcem předložených listinných důkazů. Po jejich zhodnocení soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a následujících NOZ, na jejímž základě půjčila banka žalovanému smluvenou finanční částku a ten ji měl včetně úrokového navýšení sjednaným způsobem splácet. Protože tak ale v podstatě nečinil, respektive tak činil jen velmi krátce, banka nesplácení úvěru sankcionovala jeho zesplatněním a od okamžiku zesplatnění se tantal úvěr cele splatným. Nicméně, ani potom nebylo na tento dluh ničeho hrazeno. Tato skutečnost byla zjištěna z žalobcem předložených listin. V řízení pasivní žalovaný pak netvrdil, natož neprokazoval, že by došlo k zániku jeho závazku splněním nebo jakkoli jinak. Aktivní legitimace žalobce k vymáhání dlužné částky soudní cestou byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení celé dlužné částky či jiný způsob zániku dluhu. Žalovaný se rovněž zavázal k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do jistiny, tak do poplatků, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru ve výši 21,7% p.a., zavázal žalovaného uhradit celou pohledávku žalobce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 4 047 Kč a dále pak náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní pomoci po 5 180 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH.